BÍLÁ PANÍ U TŘECH KŘÍŽŮ – VELKÉ MEZIŘÍČÍ

Tehdy se často přemísťovalo vojsko a bylo třeba postarat se o jeho ubytování, stravování a někdy i o koňskou přípřež. Proto býval pro úseky cesty ustanoven c.k. ubytovatel, který měl za to ve městě určité výsady.


Ve Velkém Meziříčí byl jeden čas takovým ubytovatelem Johan Svoboda, perníkář, a jeho pomocníkem Pavel Maleček. V mužných letech byl Pavel panským polním hlídačem, který také chodil s posílkami do mysliven a panských dvorů. Mimo tyto práce pomáhal ubytovateli s obstaráváním potřeb pro vojsko. V každém případě byl Pavel svérázná postava. Pil, klel a někdy i zuřil, a proto se ho kdekdo bál.
Když se jednou v listopadu vracel Pavel z obílky, mrholilo a fičel studený severák. Hned jak pomocník přišel domů, zatopil v kamnech, nacpal dýmku a bandasku s kořalkou postavil na lavici vedle sebe. Udělal si pohodlí a spokojeně odpočíval. Po chvíli si notně zavdal z bandasky a povídá: "To by teď scházelo, aby přišel perníkář." Jen to dořekl, jako naschvál někdo zaklepal na okenní rám. Pavel rozžal lucernu a šel se podívat, koho to vítr donesl. Opravdu to byl perníkář a přinesl mu pěknou práci! Ráno v šest hodin mělo být na náměstí přichystáno 15 přípřeží s kočím a krmením na jeden den.


Pavel podle své nátury klel a klel. Klel, když se oblékal, klel, a přitom vydatně popíjel z bandasky. Klel po cestě k zámku, klel, když se ve větru ubíral ke Třem křížům. Byla už půlnoční hodina. I když byla tma, přece jen zpozoroval, že proti němu běží od Třech křížů velký strakatý pes. Srst měl zježenou, jazyk vypláznutý. Pavel kurážně stiskl hůl a chtěl ho udeřit. Ten mu však pod ní proklouzl. Najednou proti sobě viděl bílou postavu. Opatrně se k ní přiblížil a zeptal se: "Paní, co vy tady v noci, v takovém mizerném počasí, děláte?" Paní na to níc. Když ani podruhé a potřetí nedostal odpověď, Pavel, muž nebojácný a silný, obrátil se a utíkal, jak nejrychleji mohl do Laviček. Tam zabouchal na starostu, vyřídil, co vyřídit měl a pádil domů, ale tentokrát jinou cestou, aby se vyhnul Třem křížům.

Později, když tuto příhodu vypravoval, připomínal, že ačkoliv byl na cestách ve dne a v případě potřeby i v noci, nikdy s mu žádný duch nezjevil, až u Třech křížů Bílá paní.



Neměl dodat, že k tomu vydatně přispělo třeba popíjení z bandasky?



Z knihy: POVĚSTI Z VYSOČINY (Miroslav Hedbávný, 2001)