ČERTOVO KOPYTO, ANEB O ČERTOVI Z KAMENNÉHO MLÝNA

Mlynářský krajánek byl právě na vandru světem, když došel do údolí Jihlavy, kde se natáhl na trávu a cestou unaven, usnul hlubokým spánkem. Nevěděl ani, jak dlouho zde spal. Když se probudil, uviděl vedle sebe sedět myslivce v zelené kamizole, který vybaloval z brašny všelijaké dobré věci k snědku a nabízel je krajánkovi. Mlynářský se nedal k jídlu dvakrát pobízet a s chutí pojídal chutná sousta z myslivcovy brašny a připíjel velkými doušky z jeho lahve. Když pojedli, pravil neznámý v zeleném, mlynářskému v bílém: " Tak dobře se můžeš míti každý den, jen budeš-li chtít, ba co říkám, ještě lépe se budeš mít, nastoupíš-li ke mně do služby a pomůžeš-li mně zde postavit mlýn. Jako mzdu obdržíš ročně měřici tolarů." "Dojednáno", pravil mlynářský a plácli si.


Postavili mlýn do čtverhranu s kulatou věží směrem k lesu. Z této věže vedla vytesaná chodba do skály, kde myslivec přebýval a všelijaké šťávy a klihy vařil, které papíru ve výrobě velmi dobře prospívaly, takže ten byl prvotřídní jakosti. A mezi papírenskými stroji, poháněnými vodním kolem, pobíhal vesele mlynářský chasník a radoval se z dobře vykonané práce. Měl brzy peněz jako želez, jedl nejlepší jídla, pil nejlepší nápoje, leč ztratil svou dřívější veselost a kolem srdce mu bylo nevýslovně smutno a teskno.


Tu jednoho dne vyposlechl nepozorovaně rozhovor svého pána a seznal, že jeho chlebodárcem je sám ďábel. Leč vzdor tomu, rozhodl se ihned provést odvážný skutek, který také uskutečnil. Ve svém ranečku měl ještě lahvičku svěcené vody, kterou mu matička dala s sebou na cestu do světa. O půlnoci lahvičku vyňal a vykropil mlýn svěcenou vodou do tvaru kříže. Hned nato se zastavilo složení a kola se začala otáčet pozpátku. Točila se rychleji a rychleji, až se konečně se strašným hlomozem stroje rozletěly na kusy. Mlýn se jako výbuchem celý pobořil, takže nezůstal kámen na kameni, skála se s velkým rachotem rozestoupila, a řeka Jihlava se rozlila novým řečištěm. Ďábel pln vzteku vyletěl z trosek vysoko do vzduchu a zřítil se dolů s takovou zuřivostí, že se jeho kopyta zaryla hluboko do skály nad řekou. Ještě dodnes můžeme spatřit na skále otisky ďáblových kopyt. Ale od té doby ďábel kulhá.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)