DODATEK KE ZPRÁVĚ O PRŮZKUMU SVÍTÍCÍ CHODBY V JIHLAVĚ

Chtěl bych se pokusit vysvětlit rozdílnost závěrů, mezi naší analýzou a analýzou ing.Martince a zároveň uvést novou okolnost, která má se studovaným materiálem přímou souvislost.
Ing.Martinec, v článku citovaný jako autor analýzy, dochází na základě zjištěných skutečností k závěru, že luminiscentem je sloučenina sirník barnatozinečnatý (BaZn)S.


Tento závěr však musím zpochybnit. Jak ing.Martinec tvrdí "právě přítomnost barytu a sfaleritu mne přivedly k závěru, že ona údajně neznámá látka byla připravena synteticky na jejich bázi".
Při analýze byl ve vzorku správně stanoven baryt (BaSO4), sfalerit (ZnS) však nikoliv. Místo sfaleritu se ve vzorcích vyskytuje wurtzit, což je hexagonální modifikace sulfidu zinečnatého (a-ZnS). Sfalerit opravdu není luminiscent a to ho zřejmě vedlo k myšlence o jiné sloučenině.
Při RTG práškové difrakci, která byla použita, jsou tyto dva minerály podobné, nicméně je možné je odlišit.


Wurtzit je jak přirozeným luminoforem, tak je také uměle vyráběn a používán jako luminofor pod jménem Sidotovo blejno. Tento minerál se vyskytuje v několika strukturních polytypech odlišujících se různým rozměrem primitivní buňky v důsledku rozdílného mřížkového parametru c0. Podle získaného difrakčního záznamu se s nejvyšší pravděpodobností jedná o polytyp 2H, případně 8H.


Syntetický a-ZnS používaný na výrobu luminiscentů (tzv. Sidotovo blejno) je právě polytyp 2H. V přírodních materiálech se vyskytují zejména polytypy 8H a 10H.


Přítomnost barytu ve vzorcích je však zajímavá. Baryt se za druhé svět. války používal jako plnidlo do lacinějších druhů uměle vyráběných luminoforů. Podle knihy Werner Espe, Luminiscenční látky v elektrotechnice, str. 232, tab.XLIV, dala za války německá IG Farben Leverkusen do prodeje Leuchtgelb, svítící sirník zinečnatý s příměsí 50% síranu barnatého. Ing. Patrovský, který nám tyto informace sdělil, vlastní dokonce ještě nějaké vzorky, které byly za protektorátu běžně v prodeji.


V této knize je dále uvedena informace, že baryt zde sloužil ke zlevnění a zatěžkání výrobku, protože se zjistilo, že přípravek 50% nesnižuje svítivost o 50%, ale jen asi o 20%. V důsledku toho, že jsem si nepřečetl celou zprávu opravdu pečlivě, mě unikla informace o pravém důvodu přítomnosti barytu v luminoforu. Až kolegu Mgr. Viktora Goliáše napadl ten správný důvod. Při natírání luminoforu na zeď se musely tehdejší "osvětlovači" vyrovnat s nepříjemným faktem, že totiž těžký wurtzit ve vodě nevytvoří suspensi vhodnou k nanášení na povrch stěn. Jakmile přidáte wurtzit do kapaliny okamžitě klesne na dno. Tento fakt je ovšem možné změnit pokud jako kapalinu použijete suspensi voda - baryt. Vytvoří se tak kapalina o velké hustotě, ve které je možno wurtzit pohodlně mísit a nanášet. Tato myšlenka je přitom skryta přímo v textu knihy pod pojmem "zatěžkání".


Závěrem je tedy skutečnost, že baryt je ve vzorku přítomen jako "technologická pomůcka" a jako luminifor je zde wurtzit (nebo chcete-li Sidotovo blejno). Není tedy třeba vymýšlet nové luminiscenční sloučeniny.

Autoři:


Viktor Goliáš, Ivo Hlásenský, Walter Pavliš (Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha)


Podle: Speleo 25