DVORCE

Počátek této vsi je spjat s osudy želivského kláštera, který postupně kolonisoval toto území až po řeku Jihlavu, která se stala nakonec zemskou hranicí. Nejstarší vsí v blízkém okolí Dvorců bylo Bradlo, které se připomíná na listině papeže Honoria III. již v roce 1226 a které se tehdy rozkládalo na moravské straně, někde na úrovni dnešní železniční zastávky Dvorce, ale jak bylo řečeno, na opačné straně řeky Jihlavy. Na listině nebyla ves Dvorce či německy Dreihofen, později Höfen, ještě uvedena. Vznikla patrně ze tří samostatných dvorců někdy ve druhé polovině 13. století. První písemná zmínka se objevuje na želivské listině z roku 1360, kdy zde byla na prodej rychta. V první jihlavské městské knize je zmínka z roku 1361. Další zápis z roku 1369 se týká zdejšího Michaela šenkýře, který se soudil s rychtářem Mertlinem z nedalekého Mirošova. Dalším písemně doloženým osadníkem je v roce 1511 uváděn jistý Hanus, všichni držitelé gruntů jsou pak vyjmenováni v Trčkově urbáři z roku 1554, který je uložen v jihlavském archivu. Počátkem 15. století totiž Dvorce připadly do majetku slavného českého rodu Trčků z Lípy. Ves tehdy měla jedenáct osedlých, pro zajímavost uveďme některá jména: Hawel stareg (starej), Rybarz, Jacub, Lukess, Ssiman a další. Dne 23. června 1596 dochází k významné události. Vilém a Kryštof Jaroslav Trčkové z Lípy, na Opočně, Smiřicích a Větrném Jeníkově prodávají rozsáhlé panství západně od Jihlavy včetně vsi Dvorce za 15000 kop českých grošů radě a obci města Jihlavy. Listina je psána česky na papíře a opatřena čtyřmi pečetěmi. Její originál včetně konceptu je uložen opět v archivu v Jihlavě. Zde jsou také listiny z roku 1619, kdy purkmistr a rada města Jihlavy udělují Dvorcům právo svobodného kšaftování a z roku 1630, kdy byly Dvorce spolu s dalšími obstaveny městu Jihlavě českou komorou pro neplacení zemské kontribuce a byly krátce postoupeny Johannu Heidlerovi z Bukové, nechvalně známému jihlavskému rychtáři z let 1623 - 1629.
Není bez zajímavosti, že ve zdejším katastru se nacházela zaniklá ves Saczunge, kterou pisatel školní kroniky mylně lokalisoval západně od Dušejova. Podle katastrálního plánu z roku 1780 by se tato ves mohla rozkládat poblíž železniční zastávky Dvorce, neboť v těchto místech existoval podle pomístních názvů mlýn a s ním související celá řada rybníčků včetně velkého mlýnského, ze kterého je na plánu patrná pouze suchá hráz. Její zbytky byly zřejmě odstraněny při budování dráhy a použity na nedaleké železniční náspy. Součástí mohlo být i několik málo stavení, které spolu tvořily zaniklou ves Saczunge, uvedenou poprvé v písemných pramenech v roce 1366, kdy ji měl od želivského kláštera zastavenu jistý Mstidruh z Dvorců. Historik Josef Dobiáš se podobně domnívá, že byla někde v sousedství dnešního Hubenova.


Na návsi stojí kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému a v tarase zabudovaný křížový kámen s nečitelným nápisem a letopočtem, prý 1545. Mohlo by se také jednat o kámen připomínající tragickou událost z roku 1533, kdy ve čtvrtek po sv. Jiří bylo tak hrůzné počasí, že zde přišlo v polích o život dvanáct dětí.


Bez zajímavosti není ani nález vrtané motyky ve zdejším katastru v roce 1911 spolu s jedním kamenem ve tvaru "sekerky". Oba předměty byly tehdy omylem označovány jako důkaz zdejšího keltského osídlení. Kuriositou lze nazvat i další objev vrtané motyky z páskové keramiky, které bylo užíváno v jednom zdejším stavení jako závlače k vrátkům do zahrádky. Všechny tyto předměty byly odevzdány do musea v Pelhřimově.


Není v okolí Jihlavy katastru, v němž by se v minulosti nedolovalo. Výjimkou není ani dvorecký. Jeden z pomístních názvů Tieff - Seiffen nás dnes zavede na místo úzkého hlubokého údolí s malým potůčkem, které přímo odpovídá překladu - Hluboké Rýžoviště. Škoda, že meliorace všechny možné pozůstatky po rýžování zničily a zbytek je zaplaven Hubenovskou nádrží. Další, tentokrát kutiště, se nachází severozápadně od vsi na pokraji lesa. V hustém porostu najdeme pět nehlubokých šachtic s odvaly 2 až 7 metrů. Na jiném místě pak můžeme spatřit samostatnou šachtu o průměru 7 metrů s mohutným nepravidelným odvalem, pravděpodobně průzkumnou a opuštěnou. Ve všech případech se dá usuzovat na značné stáří i těchto důlních děl.


Ještě než zavřeme školní kroniku, prohlédneme si barevný plakát zvoucí českou veřejnost na slavnostní odevzdání budovy nové české menšinové školy ve Dvorcích dne 6. září 1925. Dnes je zde hospoda. A půjdeme-li někdy na železniční zastávku Dvorce, nedivme se, že je vzdálena od vsi pořádný kus cesty, sloužila v minulosti pro Dvorce a Mirošov, a měla prý ještě druhou kolej pro nakládání kamene z lomu z Boršova. A nedivme se ani tomu, že je úplně zdemolována. Co dělat, když má vlak zpoždění?...