JAK STRAŠILO V PANENSKÉ ROZSÍČCE – PANENSKÁ ROZSÍČKA

Chalupník zatrpkl, zlobil se na sebe a na svou neschopnost a svou zlobu si vyléval na synkovi. Ten rostl v hádkách a nepohodě a čím byl větší, tím víc nenáviděl svého otce. Vyčítal mu, že se neumí postarat o lepší a bezstarostnější život. Oba se často hádávali, a když syn vyrostl, dokonce se prali. Nic se synek nehanbil svého otce uhodit. Žádnou úctu k němu necítil.

Jednou se spolu střetli na půdě u komína. Syn si tam přišel pro poslední zbytek obilí a otec mu v tom chtěl zabránit. Byl však už starý, syn měl mnohem více síly, a tak se stalo, že otce prudce odhodil na hranu u komína. Ten padl na zem mrtev.
Uběhlo několik let, chalupu koupili jiní lidé, kteří se přistěhovali ze Studnic a celou příhodu neznali. Nevěděli, že v chalupě došlo k vraždě. Nějaký čas se nic nedělo. Když se jim však narodilo dítě, bývala matka často v noci vzhůru, aby dítě nakojila a převinula. Tu se jednou stalo, že byla vzhůru právě o půlnoci. V okně se objevilo světlo tak jasné, jako by byl slunný den. Matka strnula a hleděla za světlem, které od okna postupovalo směrem vzhůru na půdu ke komínu. Hrůzou se nemohla ani pohnout. Když ráno vše svému muži vyprávěla, nechtěl jí věřit a odbyl to mávnutím ruky. Ale ona nepřestala na událost myslit a v noci byla opět vzhůru, aby viděla, že se jí to nezdálo. Celá věc se opakovala každou noc. Matka zcela vyděšená nečekala, až se stane ještě něco hroznějšího. Vzala dítě a utekla s ním zpět do Studnic, ke svým rodičům. Teprve když dal její muž celou chalupu vykropit farářem svěcenou vodou a světlo se už opravdu v noci neobjevovalo, se vrátila domů.