JIHLAVSKÁ POPRAVIŠTĚ

Byly zde věšeny, topeny či zaživa upalovány ženy, které spáchaly nějaký hrozný zločin. Tak zde byla například v sudu utopena matka spolu s bylinkářkou, které podáním jedovatého odvaru otrávily dvě děti. A ještě před Bílou Horou zde byla zbavena života jedna mladá jihlavská žena, která zavraždila své vlastní dítě a tento hrůzný čin se pokusila před soudem zatajit. Zmíněná krkavčí matka byla zaživa zakopána pod šibenicí na Krkavčím vrchu v roce 1613.





Tento krkavčí kámen, Rabstein, později Merfortův kopec nese své jméno podle hospodáře Merforta, který jakožto majitel zdejšího dvora nechal na vrcholu kopce v polovině 19. století postavit kříž. Ten byl za minulého režimu odstraněn, nicméně dnes je na jeho místě na vrcholu umístěn kříž jiný, kamenný, použitý z kteréhosi jihlavského hřbitova. Kříž, viditelný z mnoha míst ve městě, je na svém místě na vrcholu Krkavčího kamene umístěn zcela patřičně. Právě zde totiž kdysi končilo svůj smutný život mnoho odsouzenců, kteří zde byli pro výstrahu popravováni za své skutečné či domnělé zločiny.



Díky dalekému rozhledu z vrcholu Krkavčího kamene bývalo toto popravčí místo s oblibou využíváno zejména pro hromadné exekuce. Například v roce 1604 přímo na tomto místě setnul kat hlavy třem jízdním lupičům okrádajícím okolo Jihlavy pocestné. O rok později zde byli pro změnu zbaveni hrdla vrazi, kteří u Stonařova oloupili a zavraždili kremžského obchodníka se železem a jeho kočího. A právě dnes uplyne 420 let od premiéry tohoto jihlavského popraviště. Ta se odehrála při popravě jistého vraha Haidenmachera, který byl jako vůbec první odsouzenec na vrcholu Krkavčího kamene sťat dne 18. ledna roku 1583.



poprav Královské město Jihlava mělo od počátku své existence vždy popravišť několik a u každého se vykonávaly různé exekuce. První popraviště se nalézalo u pranýře na horní straně dnešního Masarykova náměstí, kde bylo pro výstrahu zbaveno života mnoho delikventů, a to nejen vrahů a lapků, ale někdy i dětí.



To dokazuje v městských smolných knihách zaznamenaný případ jedenáctiletého syna jihlavského sládka Mertha Puklichta, který sloužil u soukeníka Losnizera v Křížové ulici. Soukeníkova žena chlapce ve službě často velmi tvrdě trestala, bila jej a nedůstojně ho ponižovala. Chlapec se proto rozhodl soukeníkům pomstít a nenáviděný dům zapálil. Požár byl však včas spatřen a uhašen a nešťastný hoch na horním náměstí sťat. Chlapce prý přitom sťali pouze s ohledem na jeho mládí - jinak mu totiž jako žháři hrozilo upálení na hranici.



A právě k tomuto trestání žhářů sloužilo popraviště u Dlouhého mostu, které se nalézalo shodou okolností právě poblíž dnešního sídla jihlavských hasičů. Roku 1508 zde byli například upáleni pastýř, jeho žena a dcera, poněvadž ohněm způsobili na Jihlavsku velikou škodu. Podobně zde byla upálena služka Žofie, která zase položila žhavé uhlí do slámy na půdě u soukeníka Heintze v Křížové ulici.



Dalším jihlavským popravištěm bylo tradiční místo u kostela svatého Jana Křtitele ve Staré Jihlavě na dnešním Jánském kopečku. Dne 9. prosince 1588 zde byl popravčím mečem sťat jistý student, který až kdesi v Uhrách okradl svého pána a byl dopaden právě v jedné z jihlavských hospod.



Na jižní straně města, za hradbami na oblém kopci před dnešní Skalkou, se nacházelo jiné jihlavské popraviště. Vrch se nazýval Krkavčí vrch či kámen, Rabestein a později Merfortův kopec. To podle majitele nedalekého dvora, kterému zdejší území náleželo a který zde nechal na vrcholku v polovině 19. století postavit kříž.



Toto popraviště na Krkavčím vrchu nad Skalkou bylo zřízeno v roce 1582 Často právě zde byly konány hromadné popravy, jako například v roce 1604, kdy zde kat setnul hlavy třem lupičům okrádajícím pocestné. Totéž se zde odehrálo o o rok později jiným třem vrahům, kteří u Stonařova oloupili a zavraždili kremžského obchodníka se železem a jeho kočího.



Krutě byly na tomto jihlavském popravišti trestány matky, které se dopustily vraždy svých dětí. Tak zde byla například v sudu utopena matka spolu s bylinkářkou, které podáním jakéhosi odvaru otrávily dvě děti. Jiná žena, která usmrtila své dítě a pokusila se tento hrůzný čin utajit, byla 19. října 1613 na popravišti na Krkavčím vrchu zaživa zakopána.



Dalším jihlavským popravištěm bylo místo zvané Šibeniční vrch či Galgenberg. To se nalézalo na Brněnském kopci za dnešní psychiatrickou léčebnou u cesty vedoucí do Kosova. Roku 1529 zabila žena jednoho jihlavského řemeslníka se svým milencem tovaryšem svého manžela a mrtvolu mistra pak společně ukryli ve sklepě. Po odhalení tohoto hrůzného činu byly z obou krvavých milenců trhány zaživa řemeny kůže, tovaryš byl pak na Šibeničním vrchu vpleten do kola a žena v těchto místech zaživa pohřbena přímo pod šibenicí.




Na tomto popravišti na Brněnském kopci se také skončila životní pouť chromého žebráka, který roku 1578 zabil dceru jihlavského sládka, rozpáral ji, vyňal její srdce a játra a uschoval si je v torně. Když žebrák po dopadení na mučidlech uvedl, že povraždil a rozpáral i mnoho jiných dívek a žen, byl odsouzen k exemplárnímu trestu.



Když tohoto jihlavského rozparovače vedli z vězení k exekuci, strhl se prý silný vítr a obloha nad Jihlavou potemněla. Před radnicí sadistickému vrahovi vytrhli zaživa levou stranu prsou, na dolním náměstí pak pravou a během cesty na popravu mu uštípli také všechny prsty na obou rukou. Na popravišti z žebráka strhli katovi pacholci tři řemeny kůže, pak jej vpletli do kola, zaživa mu vyřízli srdce a nakonec mu s ním sám kat dal do již mrtvé tváře políček.




Poslední jihlavské popraviště bývalo vedle Dlouhé stezky za dnešním Znojemským mostem, kde je dodnes připomíná původní gotický sloup umístěný na svahu vedle schodů. Zde popravovalo pouze občas, zato zde podle starého práva byla katům předávána těla všech jihlavských sebevrahů.



Když se například v roce 1586 oběsila na půdě jistá dívka jménem Weissová, kat její mrtvolu shodil z půdy dolů, zavezl na toto popraviště a zde ji na popel spálil. Podobně v těchto místech kat se svými pacholky zahrabal také podomka, který se v roce 1609 oběsil pro změnu na půdě domu U zlatého lva na dolním náměstí.



Leo ŠVANČARA