JIHLAVSKÁ SVÍTÍCÍ CHODBA (3)

Vyskytují se opakovaně zprávy o záhadných optických a akustických fenoménech. Chtěl jsem si je ověřit a současně zjistit, zda se jedná o jevy skutečně paranormální, a nebo jen o jevy přirozené, pouze špatně interpretované, jako jsou například hry světel a stínů, nezvyklé akustické poměry v podzemí a podobně.


Pozorování duchovních bytostí a přízraků se v naprosté většině odehrává v oblasti prožitkové (subjektivní) a jen velice zřídka v oblasti jevové (objektivní). Proto je zkoumání běžnými vědeckými metodami velmi obtížné a často nemožné.


Jelikož nejsem senzibil a neumím se sám uvést do změněného stavu vědomí, ve kterém bych dokázal překročit hranici konvenční reality a mohl vnímat realitu rozšířenou, musel jsem takovou důvěryhodnou osobu najít a vzít do jihlavského podzemí s sebou. Byla to Pavlína Brzáková, dívka s mimořádnou citlivostí, která se při svých cestách po východní Sibiři dostala mezi šamany a naučila se praktiky pro navazování kontaktu s bytostmi z duchovního světa. Pro zvýšení pravděpodobnosti úspěchu jsme si pro den návštěvy jihlavského podzemí vybrali Halloween, předvečer svátku všech mrtvých (31.10.), magickou dobu s příznivými podmínkami pro "navazování kontaktu se záhrobím".


Abych ji neovlivnil, nic jsem jí o strašidelných jevech v podzemí neřekl. Pavlína Brzáková se po příchodu do svítící chodby cítila dobře, nevnímala žádnou stísněnost ani přítomnost tzv. negativních energií. Atmosféra prostředí byla normální. V místě nepravidelné nazelenalé skvrny na stěně chodby, o které někteří průvodci podzemím tvrdí, že je to obraz mnicha, který se občas pohybuje, cítila v napřažené dlani slabé brnění, ale přikládala to spíše reakci na spodní vodu.
Na klidném místě poblíž těžní šachty asi 20 metrů od svítící chodby jsme zapálili svíčku a provedli jsme pokus o napojení její mysli na nehmotné struktury (z okultního hlediska astrální útvary) spojené s místním prostředím. Pavlína Brzáková použila metodu automatické kresby. Tato metoda umožňuje zachytit a zobrazit charakterový potenciál místa a situace, vnímaný nevědomím senzibila. Po předcházející meditaci její ruka začala automaticky kreslit obrázek jakési bytosti. Pozdější výklad tohoto obrázku byl různý. Někteří okultisté v něm viděli gnóma, tedy ducha živlu země (elementála). Důležitější je však výklad samotného tvůrce obrázku, který již dobře zná svou vlastní symbolickou řeč. Pavlína Brzáková si bytost na obrázku vykládala jako oživenou myšlenku, tedy bytost uměle vytvořenou myslí ať už jednotlivce nebo celého davu. Je to tedy obraz toho, co si průvodci představují, že se v chodbě zjevuje, a neustálým soustřeďováním myšlenek to nevědomky v psychické sféře vytvářejí. Když byl obrázek ukázán jedné průvodkyni, ta potvrdila, že se podobá bytosti, se kterou se občas v podzemí setkává.
Ani další pomocné metody, jako například infračervená fotografie a pokus o zaznamenání elektronických hlasů (EVP) nepřinesly výsledky. Jenže...


Průzkum chodby pokračoval i v roce 1997 a přinesl nečekané výsledky…