JIHLAVSKÉ PODZEMÍ

Chodby jsou široké povětšinou 2 - 2,5 m a vysoké 1,8 - 2 m, dá se tedy jimi pohodlně procházet. Na některých místech v podzemí jsou vyhloubeny podzemní studny.


Existují tři verze původu těchto chodeb.



Mohly by to být zbytky starých dolů na stříbro, ovšem geologický průzkum v 60. letech zde nezjistil ani zlomek stříbrné rudy.



Vojenské účely chodeb zase nejsou potvrzeny žádnými starými záznamy, kromě doby třicetileté války, kdy jich za obležení švédským vojskem využívalo obyvatelstvo.



Třetí verze mluví o hospodářských důvodech ražení chodeb a jejich využití jako skladů. Z tohoto důvodu byl ovšem rozsah podzemí přísně tajen a proto nikdy neexistoval jeho přesný plán.



SOUČASNOST PODZEMÍ



Spousta chodeb je dnes zasypána. Stejně tak i ty, které vedou pod jakubské náměstí. Podle vyprávění očitého svědka by se zde 22 m pod povrchem mělo nacházet podzemní jezero. Byla to vlastně místnost o tvaru nepravidelného pětiúhelníku o stranách 16, 14, 8,7 a 4 m a o výšce asi 3 metry, z níž vedly čtyři chodby. Kolem zdi byl asi 2 m široký chodníček, zbytek byl zatopen vodou. Hloubku se nikomu nepodařilo zjistit. Nejpozoruhodnější ovšem byl řetěz zavěšený na stropě uprostřed místnosti a spuštěný do vody. Z chodníku se na něj nedalo dosáhnout. Co bylo na jeho konci? K čemu sloužil? Byl to rezervoár pitné vody s výpustí? To se můžeme jen dohadovat.


To však ještě není všechno ! Jedna z chodeb od tohoto jezera vedla směrem pod kostel sv. Jakuba.


Zde na tehdejší průzkumníky (odehrálo se to asi před již před dvaceti lety) čekal opravdu podivuhodný nález - v místnosti se nacházelo dvanáct rakví s půlmetrovými zlatými kříži! (viz vyprávění svědků).


Opatrnosti však není nikdy nazbyt, o nálezu se dozvěděla StB a v roce 1977 byly zavaleny všechny přístupové cesty k jezeru a domy v okolí, v nichž byly vchody do této části podzemí, byly zbořeny. Co se stalo s rakvemi a zlatými kříži dnes už asi nikdo neví (a kdo ví, ten mlčí).
Nutno dodat, že Jakubské náměstí bylo původně hřbitov, který byl za Josefa II. zrušen. V současné době se členové klubu Netopýr snaží opět prokopat chodbu, která by měla vést i k onomu záhadnému jezeru.


Svítící hmota již není záhadou. Jedná se o syntetickou látku, složenou především ze síry, zinku a barya se stopovým množstvím nějakého těžkého kovu (snad arsenu). Tato látka se pravděpodobně používala jako luminiscenční nátěr, např. k značkování.


Ovšem kdo a proč označil právě tuto chodbu? Je zajímavé, že postup výroby takovéto látky byl znám již v 16. století.



SVÍTÍCÍ CHODBA



Svítící chodba je v jihlavském podzemí asi největší turistickou atrakcí. Málokdo však ví, že takové chodby (či vlastně jen vždy úseky chodeb) jsou zde vlastně dvě.


Bílá látka pokrývající stěny i strop několikametrového úseku chodby vydává slabé nazelenalé světlo. Když zhasneme baterky, zelené světlo stále svítí! Nádherný pohled!


Položíte-li ruku na stěnu a osvítíte ji baterkou, po zhasnutí a opětném stažení ruky je na zdi zřetelně vidět její "stín".


Co je to za podivnou hmotu? Je to ta samá hmota, která je popisována ve známém případu Johna Spencera či v legendách o podzemní říši Agharti?


Rozborem se zjistilo, že hmota neobsahuje fosfor, ani žádné bakterie, houby či plísně.

Světélkování není způsobeno ani elektro-, termo- nebo radioluminiscencí.