KÁMEN U HRUŠKOVÝCH DVORŮ

Kousek za vsí se při řece Jihlavě nacházel Panský mlýn, kde byla tou dobou přádelna na vlnu a valcha. V roce 1750 připadla obec k Moravě a roku 1777 byl zdejší hospodářský dvůr, patřící do té doby městu Jihlavě, zrušen a jeho pozemky přiděleny obci.


Nelze pominout, že tímto místem procházela už dávno před založením vsi prastará stezka z Čech na Moravu, odbočka od tzv. Haberské cesty. Jako nepřímý důkaz by mohla posloužit římská mince nalezená tady počátkem 20. století a nálezcem předaná do muzea v Telči. Důležitým svědectvím je pomístní název Bey Böhmen Steig, U české cesty, zachycený geometry v 18. století na mapě sousedního katastru. Trasa této důležité komunikace přecházela kousek odtud brodem přes řeku Jihlavu a dále pokračovala na Luka, Kamenici, Třebíč, do nitra Moravy.


Brod už je dnes málo znatelný, ale ještě v polovině 20. století se tudy jezdívalo. Vedle něj stával starodávný krytý dřevěný most nahrazený dnes železnou lávkou. Částí staré stezky táhnoucí se hlubokým úvozem vzhůru do vsi můžeme vystoupat ještě dnes.


V bezprostředním okolí vsi probíhalo od druhé poloviny 13. století dolování stříbrné rudy. Jedno z velkých kutišť se rozkládalo při jejím východním okraji. Pro jeho potřebu byla v blízkém údolí založena kaskáda čtyř hornických rybníčků, ve kterých se nakonec proháněly ryby ještě koncem 18. století a z nichž dva se doposud nacházejí v zahrádkářské kolonii.


Další neméně důležité důlní dílo se rozkládalo severně od vsi, při staré cestě do Stříteže. Důkazem je několik pomístních názvů, z nichž nejzajímavější je trať In Wolfs Winkel, Ve vlčím koutě. Jinde Vlčí jámy, jde o lidový název místa starých dolů, kde hluboké jámy s odvaly lidem připomínaly údajné pasti na lapání vlků. Také v sousedství tohoto kutiště se nacházely rybníky.


Poslední zdejší kutiště se rozkládalo těsně při západním okraji vsi a jedna ze starých důlních map tady ještě na počátku 19. století zachytila tři šachty. Dnes tady není po dolování stříbra ani stopy. Všechny šachty, štoly a odvaly byly aplanovány. Naposledy tady Jiří Vosáhlo evidoval v roce 1984 dvě haldy hlušiny ve skupině smrků blíže zahrádkářské kolonie a Jan Luna mě upozornil na prohlubeň mezi břízkami poblíž železniční trati, což by mělo být zavalené ústí jedné ze tří zmíněných posledních šachet.


Ale nebyla to jenom hrušeň, která se připomínala zdejším obyvatelům v názvu obce. Plán z roku 1778 nám přibližuje ještě další pomístní názvy Bey der Birken a Beym Kersch Baum, U břízek a Pod třešní. Zkrátka a dobře, naši předkové měli úctu ke stromům a vážili si jich. Ve stejné úctě bývaly kapličky a dřevěné zvoničky. Po zvoničce a zvonu se slehla zem. Kapličku můžeme navštívit na skalním ostrohu jižně pod obcí. Byla zbudována po polovině 18. století a údajně měla připomínat dobu posledního zdejšího dolování. K jejímu vysvěcení došlo až počátkem října roku 1824 v rámci velkých oslav nového svěcení mariánského sloupu na jihlavském náměstí. Světící akt provedl farář Martin Weber od sv. Jakuba v Jihlavě. Jde tedy o kapličku mariánskou. Škoda, že její současný stav je tak žalostný.


Uprostřed vsi stával při zdi statku čp. 10 starý křížový kámen, který v roce 1894 poprvé zdokumentoval jihlavský badatel MUDr. Leopold Fritz. Jak dokazuje kresba uložená dnes v jihlavském muzeu, kámen tehdy vyčníval pouhých 30 cm nad zemí. Bližší popis však ve Fritzově soupisu 100 křížů schází. Kámen potom postupem let zapadal stále hlouběji do země. Teprve v roce 1949 jej při výkopu vodovodu náhodně objevil Karel Klíma. Na čelní straně žulové desky byl vyobrazen latinský kříž a pod jeho pravým příčným ramenem dýka. Šlo o jedno z mnoha tragických míst, kde bodná zbraň v rukou vraha připravila kohosi o život. V tomto případě mohlo jít o událost popsanou v Leupoldově kronice, na kterou v roce 1924 upozornil historik Anton Altrichter ve stati věnované dějinám Hruškových Dvorů. Tragický příběh se udál 3. července 1603. Toho dne byla soldateskou ubytovanou ve zdejší vsi zavražděna žena místního sedláka Jaksche.


A další osud kamene ? Ten byl nálezcem uložen na původní místo a zapsán do soupisu nemovitých kulturních památek. Naposledy jej dokumentoval badatel Liška v roce 1972. Zakrátko však kámen ze svého místa náhle a bezestopy zmizel a byl proto v roce 1983 ze soupisu památek odepsán. Podle poslední informace skončil v základech jedné zdejší stavby.


Články nám poskytuje a tímto mu srdečně děkujeme :

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25