KAMENNÉ PAMÁTKY V CEJLI

Na jeho přední straně byl vyobrazen kříž a na něm "nemotorná sekyra", na zadní straně byla vytesána hluboká rýha. Druhý kámen stál tehdy opřený o zeď školní budovy a na jeho čelní ploše byl reliéf kříže se dvěma kolečky. V květnu roku 1892 se Richlý vypravil do Cejle znovu a oba kameny změřil a namaloval. Jeho půvabné barevné obrázky se nacházejí dodnes ve sbírkách jihlavského Muzea Vysočiny.

Dalším badatelem byl Leopold Fritz. Také jemu se podařilo zachytil oba křížové kameny. Jejich podrobnější popis spolu s kresbami byl součástí soupisu Pamětních křížů v jihozápadním českomoravském pohoří, který byl vystaven na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze v roce 1895 a obnášel 100 těchto kamenných památek.


Jedni z posledních badatelů, kteří viděli oba kameny na původních místech byli Emanuel Schwab v roce 1935 a Bohumír Liška počátkem 70. let 20. století. Liška popsal navíc ještě třetí křížový kámen na katastru obce Cejle, který stál údajně poblíž popisovaného kamene s křížem a sekerou. Oba kameny pak zanedlouho nenávratně zmizely. Podle místní tradice, jak uvádí publikace Pamětní kameny na Jihlavsku, utkali se zde v souboji dva vojáci. Ve skutečnosti byl kámen se sekerou nepochybně staršího data a sekera sama vypovídá o jiném mordu, nežli mezi dvěma vojáky. Druhý kámen byl opatřen pouze menším klínovým křížkem, bez nápisu a symbolů a podle jemu podobných jej lze datovat do 18. století, zatím co kámen se sekerou do 16. století.


Dodnes se dochoval pouze jediný a to kámen s latinským křížem, pod jehož příčným ramenem jsou zobrazena dvě vozová kola s pěti loukotěmi. Přestože se žádná pověst o tomto kameni nedochovala, nezmínil se o ní žádný z badatelů, dá se soudit, že kámen byl původně postaven na místě, kde se událo nějaké neštěstí končící smrtí. Kola povozu a nebo plně naložený převrácený vůz usmrtil vozku či jinou osobu. V současnosti slouží kámen jako sokl pro železný křížek před budovou bývalé školy.


Pátrání po dalších pověstech týkajících se kamenů v Cejli bylo marné. Jedna pověst však stojí za zmínku, přestože se týká místa na opačné straně Čeřínku. Vypráví o příchodu lidí z Freiberku, kteří se zde utábořili na mýtině, kde chtěli založit novou ves. První noc se uložili ke spánku pod širým nebem, kolem plápolajícího ohně. Vždy po dvou vlezli do jakéhosi zvláštního měchu, z něhož jim koukaly jenom dvě hlavy. Až na jednoho, který hlídal, všichni usnuli. O půlnoci se přikradl k jejich ležení místní hejkal, zastavil se u ohně a pravil : "Divná věc. Již tady pamatuji třikrát ves a pětkrát les, ale takového živočicha jsem ještě neviděl, aby dvě hlavy měl a noh žádných. Musím se na to zeptat pradědečka." Když to hlídač pověděl ráno ostatním, všichni se rozhodli že odtud odejdou někam jinam. Snad právě na místo dnešní vsi Cejle, o které se předpokládá, že byla založena německými kolonisty. Původně se psala Ceila či Czayale, což znamená řadu nebo také ulici. Ves měla půdorys ve tvaru ulice obestavěné po obou stranách domky. Pokud by osadníci přišli skutečně z Freiberku, jak praví pověst, šlo by nepochybně o horníky hledající po okolí stříbro.


V minulém roce jsem byl upozorněn pamětní kámen postavený v roce 1995 na návsi pod rozložitým kaštanem, hned vedle návesní kapličky. Doposud nebyl nikde zmíněn. Byl postaven na místě velmi smutné události. Tady ukončil svůj život desetiletý chlapec, Michal Bříza, který při trhání kaštanů spadl se stromu a smrtelně se poranil. Neschopen jakéhokoliv pohybu ležel prý tady tiše až do okamžiku, kdy ho náhodně objevil jeden z místních obyvatelů. Chlapec zakrátko zemřel, později prý i jeho rodiče, a tak k pomníčku nosila čerstvé květiny babička. Při nedávné návštěvě jsem u pomníčku pod kaštanem skutečně viděl čerstvé květiny. A vůbec celé okolí včetně kapličky bylo pěkně upravené. Dobří lidé stále žijí. Bylo krásné slunné dopoledne a tak jsem tady chviličku postál a pořídil připojený obrázek.



Články nám poskytuje a tímto mu srdečně děkujeme :

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25