KAMENY V MYSLIBOŘI

7.11.2008 |
Jen málo která obec se můžem pochlubit či lépe řečeno nabídnout návštěvníkovi hned pět křížových či pamětních kamenů. Proto neotálejme a pojďme k prvnímu kameni v katastru obce Mysliboř. A rovnou uveďme, že se do země propadl a nebo se stal před léty kořistí neznámého sběratele. Přitom nešlo o nic vyjímečného, ale o zcela běžný tzv. vodní cejch, který můžeme nalézt takřka u každého mlýnu, pokud také nezmizel. Bývá totiž umístěn na zdech, na mezích a mám takové kameny evidovany třeba ve sklepě pod mlýnicí a nebo rovnou na cestě ke mlýnu. Ten zdejší cejch byl opatřen jako obvykle malým trojúhelníkem, iniciálami mlynáře a letopočtem - v tomto případě F K 1890.

Další dva kameny jsou si v mnohém velmi podobné. Mají tradiční nahoře zaoblenou desku a na čelní ploše nevelký klínový křížek. Oba byly zhotoveny v 18. století a s největší pravděpodobností jedním kameníkem. První kámen stojící blíže k obci Žatec. Je opatřen letopočtem 1774 a zbytkem jakéhosi dnes už nečitelného nápisu. Vypráví se, že tady v nedaleké bažině utonul voják i s koněm. Jemu takřka navlas podobný kámen stojí nedaleko silnice do Studnice a je na něm rovněž vyobrazen klínový křížek a vedle pak letopočet 1773. Nápis na jeho čelní straně je opět jen velmi málo čitelný. Přesto někteří badatelé vyluštili alespoň následujících pár písmen a letopočet : A 1773 DN- C MARTI- V PANU 19 JUL A K . Toť vše. Zřejmě tady v pánu kdosi toho roku skonal. Mohlo to být 19. července a jmenoval se Martin. Jinak se zde připomíná smrt pytláka, který se při prolézání houštinami nešťastnou náhodou zastřelil. Jiná verze uvádí, že se tady zastřelili dokonce dva pytláci. Patrně to bylo buďto omylem a nebo pro boubelatého zajíce. Jinak pověst o pytlákovi inspirovanou právě tímto kamenem si můžeme přečíst v literárním zpracování Vladimíra Businského v publikaci Balady z Vysočiny, stejně jako povídání o dalším kameni.

Ten je už v pořadí čtvrtý. A bylo o něm už mnohé napsáno. Celá řada badatelů si nad ním lámala hlavu. Až přišel dr. Bohumil Ryba a celý nápis na kameni rozluštil a přepsal do současné podoby. Jinak jde o více jak 1 m vysokou žulovou desku, na jejíž čelní stěně se v horní části nachází reliéf klínového křížku a vedle pak reliéf údajného váčku na peníze. Nechybí ani letopočet 1543 nebo 5 a nebo také 9. Poslední číslice je nezřetelná. A teď už se začtěme do následujících řádků :

Tu neděli před s-
vatým Václavem při
snídani snuzila One-
šovská Marta svého mi-
lého Álu Nohu jedem.
V neděli po svatém Vá-
clavu umřel. Rač jim
Pán Bůh milostiv býti.

Pozoruhodné na tomto nápisu je, že žádá Boží milost jak pro oběť, tak i pro viníka. Slůvko "snuzit" je staročeským výrazem pro zahubit. Onešov je vesnice poblíž Vranova nad Dyjí. Tragický příběh se odehrál za vlády císaře Ferdinanda I. a lze se proto domnívat, že travičku stihl trest smrti oběšením.
Nic dalšího však o ní nevíme. Zda byla vdaná či svobodná, zda to provedla ze žárlivosti a nebo jí její milý Ála či Alois opustil. Inu, kámen je němým svědkem této podivuhodné tragické události a text je příliš krátký, než aby vypovídal o všech podrobnostech.

Závěr našeho putování po okolí Mysliboře zakončíme u pátého kamene. Ten se nachází u silnice do Sedlejova a je nahoře poškozen. Je na něm vyobrazen reliéf latinského kříže a sekery a zcela nečitelný nápis, z něhož vystupuje jen číslo 63, patrně konec letopočtu. Snad 1563. Vypráví se, že se tady zabili dva tesaři, a dokonce pro bochník chleba. Podobná pověst se objevuje v sousední vsi, ale tam jsou na kameni vyobrazeny dvě sekery. Podíváme se tam příště.

Loučíme se s Mysliboří. Takovou tichou, líbeznou vesničkou. Kdo by si to byl pomyslel, že se tady odehrálo v minulosti tolik mordů.