KONEC VÁLKY A OBDOBÍ "DIVOKÝCH" ODSUNŮ

Ve čtvrtek 10. 5. převzali čeští zaměstnanci kontrolu nad většinou německých firem a město navštíví gen. Ludvík Svoboda, gen. Boček a ministr B. Laušman. Svoboda pronese projev na náměstí a přislíbí pomoc svých jednotek při odsunu místních němců. Následně se koná první schůze NV, na které je rozhodnuto o vytvoření internačních táborů, uzavření německých obchodů a odevzdání stanovených věcí, také byla řešena otázka smíšených manželství. 12. 5. vstupují v platnost další opatření týkající se Němců jako např. jejich označení bílými páskami, vyloučení z účastí na veřejných podnicích, snížení potravinových přídělů na hranici za války určenou pro židy a pro německé občany od 12 let byla zavedena všeobecná pracovní povinnost.
Nacisté a čeští kolaboranti byli odvedeni na policejní ředitelství v Hluboké ulici, nebo ke krajskému soudu k výslechům. 13. května Jihlavou projíždí prezident Beneš, a na bývalém sokolském cvičišti jsou shromažďováni Němci. Někteří si s sebou berou nejnutnější věci, protože se domnívají, že již jde o odsun. Tyto věci jim byly odebrány. němci byli vystaveni nejrůznějšímu násilí, které si vyžádalo 3 lidské životy. Poté byli rozděleni na 2 skupiny a holýma rukama museli uklízet nejprve hřiště a potom nádraží. Další dny pak byli rozdělováni na další místa, převážně na úklidové práce.



V této době také obdrželi přihlašovací formuláře o odchodu do internačního tábora, které museli vyplnit a odevzdat na policii. Již 19. 5. je poslána skupina Němců do Helenína, aby v areálu továrny Low a syn připravila tábor pro ostatní připravené na odsun, pro který se počítalo s krátkodobým pobytem, což v budoucnu způsobilo řadu převážně hygienických problémů. Od poloviny května začala fungovat evakuační komise a později i bytová komise pro německý majetek.



22. 5. znovu navštívil Jihlavu gen. Svoboda, který znovu přislíbil pomoc při "čištění Jihlavy od Němců". Nechá zaslat z Prahy příslušného úředníka z min. vnitra. je rozhodnuto, že Němci budou odsunováni pouze pěšky a se zavazadly do 25 kg. 23. května měli Němci 10 - 20 minut na opuštění svých bytů, které měly býti prázdné do 10:30, a sbalení nejnutnějších věcí. Potom byli němci shromážděni na ulici a vedeni na sokolské hřiště, odkud byli po celní prohlídce, při které jim byly odebrány cenné předměty, odvedeni buď do tábora v Heleníně nebo ve Starých Horách. Mnozí Němci se pokusili zůstat ve svých bytech, anebo alespoň doufali, že se do nich budou smět později vrátit, ale jen málo se jich skutečně dostalo zpět do svých domovů. navíc nikdo se nesměl vracet do svého bytu, aby si odtud odnesl další, ačkoliv i třeba nutně potřebný majetek. Výjimkou byl např. případ paní Gretly Kremserové, která se po podání žádosti na NV setkala s přítelem svého muže, který jí umožnil se do bytu vrátit a odvézt si odtud vozík s věcmi pro dítě. Řada němců řešila svou obtížnou situaci sebevraždami, které probíhaly již od posledních dnů války. Někdy měly i hromadný charakter.



Od konce května působil další tábor na Bedřichově, následně vznikl v polovině června v prostoru dnešní psychiatrické léčebny, kde předtím byla kasárna RAD (Reichsarbeit dienst), nemocniční internační tábor, kvůli epidemiím, které vypukly ve většině táborů důsledkem špatné stravy a hygienických podmínek. Další byl zřízen ve vojenských barácích na Horním Kosově, kde byli předtím umístěni němečtí vojenští zajatci. Poslední tábor vznikl ve Stonařově po jednom "divokém odsunu", který se uskutečnil 9. 6. Příslušníci internačního tábora v Heleníně byli tehdy hnáni pěšky přes 20 km k Telči, kde jim bylo nařízeno zastavit a vrátit se zpátky do Stonařova. "Shromaždiště divokého odsunu">Pokračovat směli jen ti, kteří byli Rakušané nebo měli v Rakousku nějakého příbuzného, protože Rakousko by je jinak nepřijalo. První noc museli strávit na dešti, neboť rozděleni byli až následujícího dne. Při tomto odsunu zahynulo podle německých údajů až 300 lidí, ty se ale odlišují od těch, co udává česká strana. Během cesty nesměli zastavit nebo se přiblížit k okraji silnice, jinak by je gardisté zastřelili. Lidé odhazovali nepotřebné věci a během cesty byli obíráni o majetek, který jim ještě zůstal. Ženy musely po cestě odhodit zemřelé děti do příkopu a pokračovat v pochodu. Mnohé matky dovezly své děti v kočárcích mrtvé. Když děti spaly, stříleli gardisté údajně do vzduchu, a když plakaly, začali gardisté bít jejich matky. U Vilance a u Otína se udělaly dvě zastávky, kdy si Němci mohli odpočinout. Často neměli ani možnost se po cestě napít.



Dne 7. 6. proběhl partyzánský soud v Dvořákově ulici č. 12. Bylo odsouzeno 19 jihlavských Němců, kteří nebyli ani přítomni. Byl vynesen trest smrti. Odsouzeni byli popraveni v rančířovském lese.



Dne 19. 6. vypukly v Jihlavě nepokoje ze strany jihlavských Čechů, které byly směřovány proti nemocným a starým lidem německé národnosti, kteří byli umístěni v Kosmákově ulici. Ti byli davem násilně vyhazováni z bytů, biti a zařízení domů ničeno. Jihlavský MNV se od této záležitosti distancoval. 21. 6. vyšel z tábora ve Stonařově další transport, který už tentokrát skončil na rakouských hranicích a vyžádal si životy 37 dospělých a asi 25 dětí, které byly pohřbeny na hřbitově ve Waldkirchenu. Následovaly další transporty, které se konaly na konci června. Část cesty potom už proběhal v dobytčích vagónech, a tak byly ztráty na životech menší, a tyto transporty byly ukončeny na základě zahraničních protestů. Ostatní Němci zůstali v internačních táborech a byli přidělováni na práci českým zaměstnavatelům, hlavně pak do zemědělství. Tím vpodstatě končí období divokých odsunů na Jihlavsku. Jejich oběťmi se stalo přes 2 000 lidí z Jihlavska. S tímto obdobím jsou také spjata nařízení NV v Jihlavě, která souvisí s postojem českých úřadů k Němcům. Kromě konfliktů a problémů spojených s přidělováním bytů a živností po Němcích, je na schůzi 29. 5. rozhodnuto, aby na hřbitově byly odstraněny pomníky a kříže připomínající 2. svět. válku a socha vojáka z 1. svět. války. Rovněž mají být odstraněny německé nápisy z hrobů a pomníky znovu použity na návrh předsedy NV Honse. 6. 7. se pak NV usnese, že bude na náměstí vybudována hranice z německých knih, jejichž sbírku provedou učitelské sbory za pomoci žactva a dohlédnou, aby se nezničila antifašistická díla.



Pohřby německých občanů se měly provádět jako pohřby městské chudiny nebo musí být výrazně připlaceno. Nejvíce šokující je ale přijatý návrh z 12. 6., aby některým německým matkám v táborech byly odejmuty malé děti, dány do jeslí a posléze převychovány. Jinak smí německé děti zůstat, ale musí navštěvovat českou školu, což v mnohém připomíná způsoby německých nacistů.