KŘEMEŠNÍK

Průvodcem nám bude útlá knížečka Křemešník ve slově i obraze, kterou v roce 1941 vydala Matice Křemešnická a jejímž autorem byl ThDr. Josef Tatzauer. Hned v úvodu se dozvíme, že se na úpatí tohoto vrchu dolovalo stříbro a z jedné zasypané štoly doposud vyvěrá pramen chladivé vody. Podle starého dochovaného tisku z roku 1832 se zde ve válce třicetileté zastavil raněný voják, aby si umyl hnisající rány, když tu pojednou, po několika málo hodinách, zjistil, že se mu rány zhojily.


Zázračná voda však neteče stále, objevuje se okolo Vánoc a koncem července se ztrácí. Pranostika zdejšího lidu praví, že pokud teče ještě jednou na podzim, přijde válka. Podivuhodné bylo, že v letech 1938 a 1939 voda skutečně tekla. Jinak je známo, že pramen nikdy nezamrzl a tekl i při největším suchu. Podle rozborů z let 1876 a 1939 se prý jedná o vodu absolutně čistou, velmi chudou na minerálie, později se ještě zjistila slabá radioaktivita a malá příměs stříbra.
V roce 1689 byla nad pramenem postavena kaplička a v roce 1939 bratry Vlasákovými z Pelhřimova opravena. Oltář je dílem akad. sochaře Antonína Berky a reliéf nad vchodem, křest Páně v řece Jordánu, je od Františka Bílka. Zarámovanou básničku složil student Stava, který se zde v roce 1848 ukrýval před pronásledováním. Vedle kapličky je v zemi patrná bývalá poustevna, nacházející se dnes v desolátním stavu.


Cestou na vrchol nás bude provázet křížová cesta postavená podle návrhu Antonína Theina. Poslední zastavení, Kristus v hrobě, je dílem Antonína Bílka. Pak mineme vilu sochaře J. Šejnosta zvanou U Větrného Zámku a ocitneme se před barokním areálem, kterému vévodí již zmíněný chrám Nejsvětější Trojice.


Podle zdejší pamětní knihy zde byla nejdříve dřevěná kaple ke cti Nejsvětější Trojice, kterou dal v roce 1555 vystavět pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský. Učinil tak na základě slibu, který dal, když prchaje před lupiči, upadl do staré opuštěné šachty. V kapli byla později postupně pohřbena celá jeho rodina. Hrob však nebyl nikdy nalezen.


Jak už to obvykle na poutních místech bývá, příliv věřících si vyžádal stavbu nové, větší zděné kaple. Ta byla postavena po ukončení třicetileté války v letech 1651 - 1652. Při hlavním vstupu do chrámu jsou umístěny dvě desky z této doby. K této stavbě byla v neznámém období postavena velká obdélníková loď, která byla v roce 1750 zbourána a na místo ní postavena loď kamenná, jak ji můžeme spatřit podnes. Ještě později však, neznámo kdy, byly přistavěny postranní kaple.


Hlavní vchod do chrámu zdobí zajímavý reliéf Korunování Panny Marie od neznámého autora, který prý sem kdysi přinesl, neznámo odkud, jistý nejmenovaný kramář. K zajímavostem patří oltář Svatých Ostatků, na němž jsou umístěny ostatky 57 mučedníků. Oltářní obraz je kopií světoznámého kříže v Limpias, proslulého podivuhodnými zjevy, kdy občas Kristus na kříži jakoby ožil a před zraky tisíců věřících znovu prodělával strašnou agonii. Obraz maloval akad. malíř R. Ondráček. V postranní levé kapli bývala umístěna zlatá a stříbrná srdíčka, jako upomínky na zázračná uzdravení. Uprostřed bylo velké srdce, připomínající choleru v Čechách v roce 1832 a 1866. Tehdy prý přicházelo na Křemešník o hlavní pouti až 60.000 a více lidí. Ukázalo se, že zdejší voda je jedinečným lékem proti choleře a byla proto, dokonce v sudech, vyvážena i do ciziny. Toho roku prý také vytékala v neobyčejně velkém množství.


Dále zde můžeme spatřit lidovou plastiku ze života sv. Jana Nepomuckého, sochu sv. Jana Bosco obklopenou srdíčky za záchranu života, a mnoho dalších zajímavostí včetně barevného okna s námětem Zvěstování Panny Marie od Gentileschiho, které chrámu daroval smíchovský arciděkan a prelát J. Pauly. Výjimečný je zdejší trojúhelníkový hlavní oltář, u něhož se slouží o velké pouti tři mše svaté současně. Byl postaven a vysvěcen spolu s kostelem roku 1752. V roce 1940 byl Chrámovým družstvem v Pelhřimově důkladně restaurován. V levé kapli je u dveří umístěna kropenka z kordieritu, velmi tvrdé horniny, která tvoří celý Křemešník. Křížová cesta je dílem akad. sochaře J.V. Čermáka.




Výmalba chrámu je patrně dílem více umělců. S určitostí se uvádí Jan Kalina, žák Siarda Noseckého. Nicméně, celá malba se nese jednotnou myšlenkou Tajemství Nejsvětější Trojice. Vedle výjevů ze Starého a Nového zákona zde vidíme čtyři evangelisty, sbor českých patronů a alegorie Víry, Naděje a Lásky. Nad hlavním oltářem nechybí znak města Pelhřimova, patrona tohoto chrámu.


Ambity byly pravděpodobně postaveny v roce 1626. K nim přiléhá bývalá hájovna a škola a také fara. Před ní jsou umístěny sluneční hodiny z poloviny 18. století od pelhřimovského rodáka Komárka, obnovené v roce 1879. Po stranách jsou kaple. Jedna je zasvěcena Korunování Panny Marie a je v ní oltář věnovaný roku 1882 jindřichohradeckou měšťankou Karolínou Posíkovou a dále jsou zde obrazy ze života Panny Marie od J. Neumanna z roku 1871. Druhá je Kaple Mrtvých, kde je umístěn památník padlým vojínům a náhrobek s růžencem a s pozůstatky poustevníka Jiřího Mrňávka, které byly nalezeny v roce 1933 u kostela pod sochou Anděla Míru. Po něm zde bylo ještě několik poustevníků, členů české kongregace Blahoslaveného Ivana, jak se o nich zmiňuje zdejší pamětní kniha. Ivanité zde zanikli nikoliv založením místní expositury v roce 1763, nýbrž sekularisací císaře Josefa II.. Různé plastiky, svícen v podobě ruky a kropenka jsou dílem našeho významného sochaře Františka Bílka.
Uctívání sv. Trojice má staletou tradici. Rozkvět můžeme pozorovat už v 16. století. Pozdější poutě do míst zasvěcených Nejsvětější Trojici patřily k charakteristickým formám barokní zbožnosti. Jedním z těchto dodnes uctívaných a hojně navštěvovaných míst je právě i náš Křemešník.



Ladislav VILÍMEK