LÉČIVÁ VODA Z HELENÍNA

Název Helenín je vlastně připomínkou dávné a slavné minulosti tohoto místa. Už někdy ve druhé polovině 13. století probíhala na návrší na pravém břehu řeky Jihlavy těžba stříbra a v naplaveninách na louce u řeky se rýžovalo zlato. Údolí bylo naplněno lomozem a kouřem z tavících pecí a z milířů. Nelze se divit, že to mnohým připomínalo peklo. A proto ten název - Höllental, Pekelské údolí, který byl užíván i na jiných místech v okolí Jihlavy.


Pomístní názvy související se zdejším dolováním můžeme objevit nejen v jihlavských městských knihách, ale zůstaly nám zachovány i na rukopisné katastrální mapě z roku 1778. Na jednom z travnatých výběžků zakreslil geometr de Finkoir tři těžní jámy s odvaly, kde připsal Auf dem Berg, Na dolech. Kousek stranou zaznamenal velmi pozoruhodné protáhlé kutiště s mohutným odvalem, In Grund, V dole. Nedaleko od tohoto místa pak pečlivě vykreslil velké pinkoviště s více jak desítkou šachtic s odvaly. Místo se nazývalo Die Mühl Leithe, Mlýnská stráň, pod kterou se v té době nacházel Kosker Mühl, jinak mlýn patřící jihlavské patricijské rodině Gosko von Sachsenthal. Nutno však zdůraznit, že ještě dávno předtím se mlýn nazýval Goltmuel, Zlatomlýn.


A blížíme se k místu našeho zájmu. Od Zlatomlýnu, dnes Střední průmyslové škole textilní, je to co bys kamenem dohodil. Pár stovek metrů proti proudu řeky Jihlavy a jsme na místě. Ještě v polovině 20. století tady pamatuji louku. Podle již zmíněné katastrální mapy z roku 1778 se nazývala Die gold Wiess, Zlatá louka. A takřka uprostřed ní, na úpatí dnes zalesněného svahu, vyvěrala ode dávna křišťálově průzračná důlní voda. Patrně ze zavalené dědičné štoly, která k uvedenému účelu vždy sloužila. Zkrátka a dobře, v kameni tesaná chodba se zřítila a kdosi neznámý si tohoto místa povšiml a zhotovil tady prostou, kameny roubenou studánku - později nazývanou Zlatou studánku.


Kdy se tak stalo ? Dejme slovo Leupoldově Kronice a přepisu jihlavského archiváře Františka Hoffmanna :


Téhož roku 1566 se ukázala zamenitost a síla jedné vody ze štoly proti Velké Jihlavě nad Zlatým mlýnem, která nyní patří Matthesu Glenkhovi, a to tímto způsobem : Když Erhard Paranauer při obležení města Vídně roku 1529 utpěl úraz a noha se mu otevřela a nemohl dosáhnouti až do tohoto roku 1566 žádných užitečných léků, dal si ohřáti tuto vodu z té studánky a vložil do ní nohu. A také odtud byl zdravý a úplně svěží.


Tato voda tím nabyla takové pověsti, že jí používalo mnoho lidí, a s léčivým účinkem. Na podzim tohoto roku bylo u této studánky více než 100 osob, největším dílem cizích a neduživých. Ti skoro všichni si zlepšili zdraví.
Tolik slovo kronikáře. A co bylo dál ? Nemocní přicházeli a voda ve studánce uzdravovala. Krátkou poznámku jí věnoval historik Georg Wolny ve své Topografii Moravy z roku 1846 kde uvedl, že pramen obsahuje " kysličnato - uhličité železo ". Účinky zázračné vody se nakonec donesly až do 20. století. V roce 1925 se tehdejší majitel helenínské textilní továrny Karl Löw rozhodl vodu ve Zlaté studánce prověřit. Na jeho popud zpracoval dr. Kabrhel z Hygienického a bakteriologického ústavu v Praze posudek, v němž se mimo jiné uvádí že :
" ... nález chemický možno označiti za velmi příznivý. " Zároveň bylo uvažováno o radiologické zkoušce, avšak ústav tehdy požadoval značně vysoký poplatek a tak bylo od ní upuštěno. Ne však nadlouho. V roce 1929 byla zkouška provedena brněnským univerzitním prof. dr. Schnabelem. V zápise se uvádí, že čerstvě odebraná voda přímo ze studánky byla " značně radioaktivní s obsahem 11 jednotek Macheových radia. "


K vybudování lázeňského pavilonku samozřejmě nedošlo. Místo bylo pouze upraveno a vybaveno litinovou pumpou, na kterou si velmi dobře pamatuji. V závěru 20. století kdosi celé místo poničil. V roce 2004 tady uprostřed zarostlého rumiště trčela jenom suchá litinová výlevka. Voda tekla kdesi pod povrchem a mizela v nedaleké řece Jihlavě ...


Tak smutně ke mně promluvila hromádka mlčícího kamení. Tiše si požalovala a zavzpomínala na zašlou slávu. Kdo ví, zda by její voda uzdravovala ještě dnes. Prý se rok co rok stále prozkoumává. Vím o tom jenom z doslechu. Zatím jsem žádné výsledky těchto měření nečetl.


Stejně mlčenlivé jsou pozůstatky zdejšího dolování o kterých odbornící kdysi napsali : 300 m proti proudu řeky Jihlavy od bývalé textilní továrny v Heleníně se nachází couk Zlaté studánky, dříve Goldbrün. Na úpatí svahu je cisterna jímající vodu ze zavalené štoly. Ústí dnes neznatelné. Ve svahu zachovalý obvalový tah v délce 300-400 m ve směru SZ-JV. Obvaly jsou hluboké až 8 m, velmi dobře zachované. Největší odval leží asi 50 m nad cisternou.
Zaujímá plochu zhruba 200 m2, výška se pohybuje od 1 do 5 m. Z rud lze nalézt pyrit, chalkopyrit a sfalerit. Žilovina je tvořena křemenem. Za sekundárních minerálů je možné nalézt pěkné ukázky ryromorfitu, cerusitu a malachitu. Hojný je limonit.


Co všechno se dá říci o hromadách kamení. Jen je potřeba vědět a dívat se. A potom s kouskem kamene na dlani usednout do trávy a tiše naslouchat, jak promlouvá ... I k těm, co o kamenech vědí právě tak málo, jako já.



Články nám poskytuje a tímto mu srdečně děkujeme :

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25