O ČÁPU NA PLANDRECH

V boji s pohany byl těžce zraněn, a upadl do zajetí. Stal se otrokem. Jeho úděl byl tvrdý, neboť jeho pán, arabský šejk z krajiny za Jordánem, jej nutil vykonávat nejtěžší otrockou práci. Jednoho dne zmožen únavou a utrpením, klesl mladý šlechtic únavou do stínu pod strom. Zde jej přistihl šejk a vynadal mu líných křesťanských psů, kteří nemají cenu ani sta mizerných drachen. Ubohý otrok slyše to zeptal se šejka: "Pustíš mně za sto drachen na svobodu?" Šejk mu odvětil:

"Ano, zašlou-li mi tvoji příbuzní tuto částku, budeš svobodný. Leč s tou podmínkou, že nesmíš domů poslat žádné poselství."
Přísně střežen, strávil mladý Dobřenský další rok v arabském zajetí plném strastí a úmorné dřiny. Utrpením skoro zoufalý, vroucně vzýval Boha, aby jej vysvobodil z otroctví. Co se tak na zahradě modlil, zašuměly náhle v povětří černé perutě čápů. Jako bleskem projelo myslí mladého šlechtice, zda mezi čápy není náhodou čáp Honzík z jejich rodného zámku. Otrok zatleskal třikrát rukama jako to dělával doma, když Honzíka krmil, a vida, jeden z čápů se snesl ihned k zemi a kráčel vstříc svému pánu, tluče radostně křídly kolem sebe. Byl to opravdu Honzík, který hnízdil na střeše rodného domu tam daleko v české zemi. Rytíř opatrně odloupl tenkou kůru poblíž rostoucího stromu, a ostrým trnem na ni vyryl místo kde se nachází a výši výkupného. Modrou stužkou pak čápovi psaníčko přivázal na krk. Když se tak stalo, vznesl se čáp opět do povětří a odletěl. Zajatec jej s tlukoucím srdcem v duchu vyprovázel a hleděl za ním tak dlouho, dokud se jako malý černý bod v modři oblohy neztratil.


Za vlahého jarního dne seděl v lenošce na zahradě rodného zámku starý otec Dobřenský a pln bolu vzpomínal na ztraceného syna, který se stále nevracel. Jak tak seděl a přemýšlel, přijde k němu dlouhonohý Honzík navrátivší se přávě z teplých krajin. "Pane na nebi," zvolal starý pán rozechvěn, "vždyť to je přece modrá stuha, kterou jsme dali synáčkovi s sebou na cestu, když se s námi loučil!" I přivolal čápa blíže a sňal mu s krku stuhu a našel psaní na kousku kůry. Jakmile je přečetl, vyslal dva věrné služebníky se smluveným výkupným na východ za synem. Služebníci nalezše svého pána, vyplatili šejkovi 100 drachen a odvedli jej zpět do vlasti.


Na památku šťastného zachránění vzali si Dobřenští do znaku čápa. V zámeckém parku na Plandrech, které později zakoupili, postavili na ostrůvku v rybníce sošku čápa, který je zde obklopen kvákajícími žábami. Představuje krotkého Honzíka, který kdysi zámeckého pána na Plandřích vysvobodil z otroctví.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)