O FORMANOVI – PAVLOV

Jednou také jeli dva formani po silnici od Znojma k Jihlavě.Když dorazili až k Hladovu,prosil jeden svého kamaráda,aby si vzal na starost jeho koně,že by se rád podíval domů,do Jezdovic.Bude spěchat a před Jihlavou mu nadejde.Když ušel kus cesty k,až k Pavlovu,byla téměř tma.V lese"U zlámané áleje" se k němu najednou,kde se vzali,tu se vzali,přidali dva pocestní.Stále ho doprovázeli krok za krokem,aniž by jediného slůvka promluvili.

Tak došli až do Pavlova,kde už skoro všichni spali.Všude tma,jen psi štěkali do pusté vsi.Přece jen,zahlédl jedno blikající světlo v okně.Bylo to u krejčího Martínka,vedle rybníka u obecní hospody.

Forman měl stále strach.Co budou dělat mlčenliví společníci?Udělal pár kroků k domu,ale oni mu zastoupili cestu.Rozběhl se dál po návsi a tu uviděl,že ještě v jedné chalupě se svítí.U Ficů,blízko hřbitova a kostela blikalo v okně světélko svíce.Zde zůstával obuvník,který ještě pracoval.I chtěl se i tam schovat,ale oni ho opět zdrželi.Rozběhl se z plných sil dál do Brány,kde hbitě vklouzl postraními,přivřenými vraty k Tomanům,celý udýchaný a přestrašený.Posadil sena dvorku na stoupu,sliužící k tlučení krup.Zhluboka a tězce dýchal.Nikdo však ze stavení nevyšel.

Ale ti dva chlapíci se z ničeho nic najednou objevili vedle něho.Forman se klepal strachy.Náhle,ten vyšší,promluvil:"Víš,kdo jsem?Já jsem ten,co se v rybníce Vidláku utopil!" Druhý na to:"Víš,kdo jsem já?Jájsem ten,co se na smrku Ve Stoupekli oběsil!"Forman pomalu zvedl oči a viděl,jak tomu většímu na ramenou drží velký klobouk,širák,ale hlavy nemá?!Náhle on zhluboka promluvil:"My jsme zde z milosti Boží postaveni tak,jako Ty,a čekáme na Boží soud jako Ty!Ale Ty jdi s Pánem Bohem pryč.Cha..cha..cha  ".

Poté formana opustili a už je nikdy nespatřil.

Forman se dosoukal do světnice,kde jej hospodář dobře pohostil,Nezdržel se dlouho a došel až do Jezdovic.Dostal však z toho velkého úleku a úzkosti velkou třesavku a dlouho,předlouho stonal.