O PODIVNÉM ZAJÍCÍ – KOSTELNÍ MYSLOVÁ

Ten seděl na velkém balvanu a vyřezával si hůl. Všude byl klid, větříček jen mírně čechral rákos na kraji rybníka. Krávy se klidně pásly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu mělo za chví li stát neštěstí.

Náhle se na obloze objevili dva velcí ptáci, kteří svým křikem vyrušili chlapce ze hry a upoutali pozornost Novákovu. Jeden pták byl černý, druhý celý bílý.
Pronásledovali zajíce, který vyběhl z lesa a mířil přímo k rybníku. Ptáci už byli docela blízko nad hlavou zajíce, když ten vskočil přímo do rybníka a dovedně plaval k protějšímu břehu. Ptáci vzdali svůj útok a odlétli.

Na břeh se seběhli pasáci připravení zajíce ubít. V rukou drželi kameny. Jak se zajíc blížil, začali po něm házet. Ani jeden se však netrefil. Tu vstal ze svého místa soused Novák, vzal kámen, mrštil jím a zajíce zabil. Zajíc zůstal na vodě ležet. Protože bylo klidno a zajíc byl stále dost daleko od břehu, nezbylo mu, než pro zajíce doplavat.

Soused se tedy svlékl a vlezl do rybníka. Byl dobrým plavcem, a tak byl za chvíli u zajíce. Levou rukou uchopil ušáka, ale vtom se zajíc potopil a stáhl plavce ke dnu. V té chvíli se strhl veliký vítr, ohýbal stromy až k zemi, zvedal prach a sypal chlapcům písek do očí. Rybník, před chvilkou ještě úplně klidný, se rozbouřil a vlny s velkým hukotem narážely na břeh.

Poděšení hoši se na břehu dali do křiku, nechali krávy kravami a utíkali do vsi, aby sdělili, co se stalo. Sousedé myslovští hned spěchali k místu neštěstí. Voda se dosud v rybníce divoce čeřila. Nikdo neměl odvahu lehnout na vrata, která s sebou přinesli, aby utonulého vytáhl, neboť ta se silně houpala a ponořovala. Vypustili tedy rybník. Souseda Nováka našli na dně mrtvého, ale marně hledali zajíce.
Jakpak by ho mohli najít, když to byl proměněný vodník, který tak nastražil past na chalupníka Nováka, o kterém všichni věděli, že byl náruživým střelcem a pytlákem. A takto byl potrestán.