O ZVONU ZUZANĚ - JIHLAVA

Měšťané jihlavští chtějíce se blýsknout svým bohatstvím, pozvali si pražského zvonaře Brikcího z Cimperka, aby jim ulil zvon, jaký široko daleko žádné město nemá. Slíbili mu za to pěkných pár kop grošů. když se dílo vyvede. Léta Páně na den sv. Michaela r. 1563 byl velký zvon ulit v hradebním příkopu u Panenské brány. Když se ve velikém kotli vařila zvonovina, přicházely ženy a dívky, mladé i staré, hříšné i zbožné a házely do vroucí zvonoviny zlaté řetízky, prstýnky milým potají darované, šperky odkázané rodiči na smrtelném loži, těžce nastřádané tolary a groše, zlaté upomínky na zmizelé štěstí. To vše pomalu mizelo ve žhavé výhni. Nejvíce ze všech darovala na ulití zvonu lazebnice Zuzana. Bylo to 1840 zlatých peněz, jimiž vykoupila své hříchy. Sotvaže zvon, křtěný jménem Jakub, byl na věž roku 1563 zavěšen, sedla si Zuzana na stolici mezi dveře chrámové a nechala si jím zaživa vyzváněti.


A od té doby zůstalo zvonu jméno Zuzana, přesto že je Jakub. A protože na jeho ulití darovali Jihlavané to nejdražší, co měli, hluboko se na staletí do jejich srdce vryl a stále dojímá, když jeho velebný hlas slyší vyzvánět.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)