OBDOBÍ ORGANIZOVANÝCH ODSUNŮ

Tábory spadaly pod správu Ministerstva vnitra a přímo podléhaly i Zemskému národnímu výboru v Brně do 16. 9. 1945,Odsuny Němců kdy byly rozhodnutím MV předány do správy ONV v Jihlavě. Potom se ZNV v Brně nadále obracel s rozkazy a nařízením na ONV, který je předával sběrným střediskům. Obyvatelé táborů byli odváženi většinou železniční dopravou do amerického okupačního pásma, konkrétně do Bavorska, Durynska, Bádenska, Wurtenberska, Cvikova, Hesenska a Falce. Těmto odsunům ale nepodléhali Němci, kteří byli nasazeni v zemědělství nebo průmyslové výrobě a ti, kteří byli označeni za nepostradatelné pro národní hospodářství jako např. horníci, specialisté apod., ale i v těchto případech museli splňovat řadu přísných podmínek. Stejně tak směli být odsunováni pouze ti, s kterými již bylo ukončeno trestní řízení nebo skončili výkon trestu na základě retribučních dekretů. Od 9. 6. 1946 pak začíná odsunování německých občanů do sovětské okupační zóny.



Při transferu za hranice ČSR mělo být Němcům, kteří byli nedostatečně vybaveni, což znamená, že jejich zavazadla nedosahovala povinné hmotnosti, která byla stanovena, a která byla postupně zvyšována , doplněno vybavení ze zabaveného německého šatstva nebo z jejich vlastního, pokud v jejich obydlích nějaké zůstalo Dle rozhodnutí ze zasedání MNV v Jihlavě z 22. 8. 1945 měl být zakázán prodej uměleckých děl a starožitností po němcích a měla z nich být v Jihlavě zřízena galerie. je téměř jasné, že toto rozhodnutí jihlavského zastupitelstva bylo dodrženo jen ve velmi malé míře.



Odsuny Němců I když by se mohlo na první pohled zdát, že tato organizovaná fáze odsunu probíhala téměř bez výrazných problémů a násilných incidentů, můžeme s určitostí říci, že se nejrůznější věci tohoto druhu děly sice méně častěji než v tzv. "divoké" fázi, ale přesto k nim docházelo. Denně se opakovala řada znásilnění ze strany Rusů i českých dozorců, o kterých však nikdo neinformoval a byly záměrně utajovány. Jedním zveřejněným činem tohoto druhu byl případ Friedy Zmeškalové, která ale pak zřejmě pod nátlakem při dalším výslechu své obvinění stáhla zpátky Další případ zmiňuje zpráva ONV Jihlava y 19. 6. 1946, kdy měl dozorce poměr s Němkou, která pak požívala různých výhod a úlev.



Ke střelbě s následkem smrti došlo ve stonařovském internačním táboře, kdy stráž zahájila střelbu na matky tísnící se u plotu tábora, kam jedna místní Češka nesla konev s jídlem, a při níž zahynuly 2 ženy a 2 byly těžce zraněny. Docházelo také k častému porušování služebního řádu ze strany dozorců a k nedbalému vykonávání služeb.



V tomto období proběhlo 5 velkých a ke konci pár menších odsunů kterých se zúčastnili poslední zbylí Němci na Jihlavsku, ke kterým byli v průběhu celé doby připojováni i další němečtí občané z různých částí ČSR, ať už za účelem zcelování rodin nebo z jiného důvodu.



V dubnu 1946 musel zaměstnavatel Němců vyplatit ke stravě Kčs 36,Odsuny Němců denně na osobu, přitom si může odečíst příspěvky na ošacení. Vyplacené peníze byly měněny na říšské marky v poměru 1:10. Ty si Němci mohli s sebou při odsunu odvézt. Hodnota peněz, které směli vyvézt se také postupem času zvyšovala.



Němečtí antifašisté, pokud nechtěli v republice zůstat, byli odsunováni od dubna 1946 dle směrnic a hromadně. Směli s sebou vzít nebo obdržet od ČSR až 1000 RM, a z jejich vkladů mohlo být uvolněno Kčs 500,--. Směli si s sebou odvézt veškerý majetek, který byli schopni v daném vagónu odvézt, kromě porcelánu a dalších cenností.