POVĚST O JIHLAVSKÉM BLANÍKU

K tomuto vrchu se váže pověst o pokladě podobná té, jakou napsal Karel Jaromír Erben ve své Kytici. Kdysi před dávnými lety šla se svou dcerkou chudá žena do lesa na dříví. Když došly na kopec Rudný, bylo děvčátko zmrzlé a unavené, a proto mu matka rozdělala ohníček, aby se zahřálo. Napomenula dítě, aby z místa neodcházelo dokud se nevrátí, a odešla hlouběji do lesa. Tu uslyšelo děvčátko zdaleka vyzvánět velebný hlas jihlavské Zuzany. Náhle se hora s rachotem otevřela a děvčátko spatřilo na zlatém trůně krále skřítků, který se na ně přívětivě usmíval a kynul mu rukou. V zlatě tkaných oděvech s překrásným zpěvem tančili kolem dívenky horní skřítkové, růžové světlo naplnilo skalní jeskyni nebývalým jasem a děvčátko patřilo jako u vytržení na všecku tu nádheru kolem. Lesní víly se vynořily z hloubi jeskyně a podarovaly je zlatým ovocem. Děvčátko zapomnělo na varovná slova matčina, aby se z místa nevzdalovalo, a následovalo víly a skřítky hluboko do hory. Ve veselé hře s vílami a skřítky nedbalo na čas. Když tu zazněl poslední úder Zuzany, hora se s rachotem uzavřela, a děvčátko zůstalo samo s vílami a skřítky v jejím nitru. Obtížena náručím klestí vrátila se ubohá matka zpět k místu, kde zanechala děvčátko, ale po něm nebylo ani vidu ani slechu. Plačící a naříkající, jako smyslů zbavená, bloudila křížem krážem den do den lesem a okolními vesnicemi a hledala ztracené dítě. Ale všecko bylo marné. Uplynul rok a matka žalem a bolestí zkrušená, vracela se na místo, kde svou dcerku ztratila. Klekla si na zem a vroucně se modlila k Bohu, aby jí ztracené dítko navrátil. Najednou se zdáli ozvou velebné tóny Zuzany, vlnící se tichým dozníváním nad celou krajinou. V tutéž dobu otvírá se znovu hora s velkým hlukem a děvčátko vychází se šťastným úsměvem přímo do matčina náručí. Zlato a drahé kamení, které děvčátko od dobrých skřítků a víl dostalo, nasypalo matce do klína. Bídě a nouzi bylo v malé chaloupce odzvoněno a obě spolu žily šťastně až do smrti.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)