POVĚST O ZAJEČÍM SKOKU - JIHLAVA

Nejen mladí chlapci, ale i staří sedláci museli pánovi zvěř nadhánět. Pán neušetřil od nadhánění ani vetchých starců, a vedl si tak nehezky při svém trýznění poddaných, že se mu okolní rytíři zdaleka vyhýbali a nechtěli s ním mít nic společného. Od svých poddaných pak byl nenáviděn a proklínán.


Bylo to kdysi za pochmurného dne pozdního podzimu, když rytíř nevrle vysedával v rytířské síni a z dlouhé chvíle zaháněl špatnou náladu pitím. Tu ho znenadání posedla šílená touha vyjeti si na lov. Dal zatroubit na lesní rohy, svolal čeleď a vyšvihl se na koně a vyrazil ze zámku. Členové družiny zarytě mlčeli, klusajíce za svým pánem na koních a za nimi se pokorně ploužil houf nadháněčů. Když projeli osadou, spatřila družina na konci vsi starce, který se při chůzi opíral o berlu, neboť staré nohy mu již nesloužily. Rytíř vida jej, zahnal nebohého starce několika ranami bičem do houfu nadháněčů. Stařec, přemáhaje bolest, pravil ke svým spolutrpícím: " Bůh tomu chce, že dnes ulovíme to strašné zvíře!" Brzy dostihla družina okraje lesa, kde lovčí rozdělil lovce a nadháněče. Štvanice začala. Les se záhy naplnil mocným hlukem a křikem, do něhož co chvíli zaléhal zvuk lesních rohů a volání lovců a nadháněčů. Divočeji a divočeji štval zvěř ukrutný rytíř a běda ubohým nadháněčům, kteří jsouce únavou vyčerpání, se opožďovali. Tvrdé rány bičem jim v zápětí zasvištěly po zádech, aby jim připomněly, že ve štvanici nesmí polevit. To se stalo i nebohému starci, který k smrti unaven sklesl před pánem na kolena. Rytíř v bezmezném vzteku přejel nebožáka s koněm až tento byv těžce zraněn duši vypustil. V tom okamžiku vyrazil kolem rytíře bystrým během velký zajíc. Rytíř nemilosrdně zabodl koni ostruhy do slabin a jal se zajíce pronásledovati. Doběhnuv ke skalní stěně příkře k řece Jihlavě se svažující, neviděl zajíc jiného východiska, než vrhnout se střemhlavým skokem ze skály do hlubokého údolí. Rytíř slepě ovládán pronásledováním zajíce, nemohl již koně zadržeti a zřítil se s ním do hlubin údolí, kde oba na místě zahynuli. Skála se od té doby nazývá Zaječí skok a ve skalisku nad řekou můžete ještě dnes spatřiti otisk podkovy rytířova koně.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)