POVĚST O ZALOŽENÍ MĚSTA JIHLAVY

Jednoho večera zaklepal na dveře chaloupky jezdec jedoucí za obchodem do Prahy. Zabloudil v hustém lese a hledal u hrnčíře přístřeší. Starý hrnčíř jej vlídně přijal. Nabídl mu nocleh, postaral se o kupcova koně, kterého ustájil do chléva ke své kravce a nabídl mu k večeři smažená vejce. A jak tak spolu při chutném jídle seděli, rozprávěl hrnčíř o svých starostech. Posteskl si, že se mu poslední dobou dílo nedaří, hrnce mu v peci pukají a ukázal mu několik střepů z rozbitých nádob. Cizinec poznal, že příčinou praskání hrnců je stříbro, které je v hlíně obsaženo. Vyžádal si od hrnčíře několik střepů, které příštího jitra vzal s sebou do Prahy. Vrátil se brzy spolu se svým bratrem zpět. Odkoupili od hrnčíře chýši i s pecí a když ji rozbořili, nalezli v ní kus stříbra jak paže silný, které při vypalování stékalo roštem dolů. Založili na tom místě důl a na pahorku u řeky Jihlavy zbudovali kostelík sv. Jana Křtitele. Pod ním a poblíž něho se usídlili a tak vznikla Jihlava. Dle kroniky Václava Hájka z Libočan stalo se to za panování krále Karla Velikého v roce 799.



Z knihy: LIDOVÉ POVĚSTI Z JIHLAVY A OKOLÍ (Karel Polák, 1993)