POVĚSTI O KAMENECH

Něco jiného je ovšem, můžete-li ještě dnes neznámé, anebo alespoň málo známé příběhy najít. Už jenom velice zřídka lze ještě naslouchat vyprávěním starých pamětníků, avša přece jen se domnívám, že jsou u nás stále oblasti, kde to je ještě možné. Ovšem jde také o desítky, ba stovky příběhů, které, ač byly kdysi zapsány, nenávratně upadají v zapomenutí a měli bychom je znovu vzkřísit k životu. Zvláště tam, kde jiné nenajdeme. Hovořím tu o pohraničních krajích, Sudetech, i o rozsáhlých jazykových ostrovech, kde své tradice zanechalo převážně německé obyvatelstvo, ale kde je už sotva kdo připomene. Proto také jsem se o to pokusil v předchozích knížkách sám, ať již šlo hlavně o Ústecko, Liberecko, Karlovarsko či o jiná místa. V některých případech se mi podařilo naopak najít zasuté sběry českých tradic, které byly obvykle pořizovány místními učiteli a jejich žáky, například na Klatovsku.


A tak dnes zůstávají dnešnímu vypravěči k dispozici hlavně dřívější publikace, archivní sbírky včetně tzv. smolných knih a kronik, dále pak třeba kramářské písně, vlastivědné sborníky, křesťanské legendy a podobně.

V nich stále ještě lze najít zkazku ojedinělou co do originality. A tímto způsobem se lze dostat i k místním památným kamenům, pokud jsou už zmapovány. A představte si-na Jihlavsku jich bylo sepsáno plných 162, nemluvě o 59 zmizelých, anebo o kamenných křížích.

Naprostá většina těchto kamenů připomíná nějakou skutečnou událost, od toho nejstaršího z roku 1484 u Smečné: Zabití člověka bleskem, jindy padajícím stromem, nešťastný konec milenců, souboj o milou, smrt ve válečných bojích a tak podobně. U jiných však už lze hovořit o pověsti, která zde vznikla.

Tak na lesní cestě v Horních Dubénkách, "U zabité", prý jakýsi dřevorubec porazil strom a čekal potom na svou ženu Barboru. Poněvadž dlouho nešla, začal strom z dlouhé chvíle sekyrou osekávat, a když usekl tu nejsilnější větev, zjistil s hrůzou, že jeho žena leží pod padlým kmenem, dočista mrtvá, neboť přišla zrovna v okamžiku, kdy spadl!


Kámen v lese u Brtnice-Jestřebí, na němž je vyobrazen kříž, puška s křesadlovým zámkem, lebka se zkříženými hnáty i datum 22.1.1605 zase vypravuje, že toho dne byli přepadeni lupiči dva kupci, Wasley a Beer. Leč Beer přepadení přežil a podle jeho svědectví prý všechny čtyři lapky pochytali a v Jihlavě popravili…
Také tzv. Babí kámen z téhož lesa vypráví o jednom lupiči. Byl jím Jan Jiří Grasel (odtud české grázl ve významu lump, rošťák,lotr, darebák), který proslul svými kousky hodnými loupežníka Babinského na celé jihozápadní Moravě počátkem 19. věku. Tady ovšem prý jenom "jen tak z legrace" posadil jakousi babku, co sbírala klestí, na pařez plný ševcovských cvočků za to, že jej pomlouvala. Za zmínku ovšem stojí, že se podobná pověst vypravuje o Fabiánovi, mocném ale zlomyslném lesním duchu až v Brdech. V Jezdovicích u cesty do Třeště zase býval kámen, připomínající, že když byl svého času jeden místní mládenec odveden na tenkrát sedmiletou vojnu, jeho milá mu slibovala věrnost až za hrob, ale věrná nebyla. A právě po sedmi letech tady potkal vysloužilec svatební průvod a nevěrnici výstřelem z pušky zabil. Však i proto je prý kromě na kameni zobrazen květ růže jako symbol nevěsty.

Po čase se však nějaký sedlák rozhodl, že památník použije na opravu pece ve svém obydlí. No, nadřel se hodně, ale platné mu to pranic nebylo. Jakmile se pec rozpálila, začal kámen kvílet a naříkat, že to bylo slyšet po celé vsi. A tak sedlák raději vrátil svou podivnou kořist na původní místo…


Naopak v Mirošově mezi dvěma lipami v zámecké zahradě je kámen na paměť zabitého vysloužilce, jehož prý zastřelil vlastní otec. Voják se totiž také vracel po sedmi letech služby domů, ale byla noc a nechtěl už otce budit. Takže prý lezl oknem, starý se probudil a při domněnce, že jde o lupiče, syna zastřelil. Sám potom také zanedlouho zemřel a nic mu nepomohla omluva, že mu vojanští páni už před několika lety omylem napsali, jak syn v jakési bitvě položil hrdinsky svůj život…


V Rybné dokonce existuje místní kámen, podle pověsti postavený Cyrilem a Metodějem při jejich šíření křesťanské víry v kraji, zatímco v telčské zámecké zahradě šlo prý podle pověsti o docela jinou událost:


V době prusko-rakouské války (1866) šel jednoho večera cestou od Telče jakýsi vařečkář. Chtěl si přitom zapálit dýmku, jenže pruská hlídka zpozorovala záblesk a zastřelila ho. Bodák i ta vařečka jsou také zobrazeny na kameni.

Tak by samozřejmě bylo možné v takových smutných událostech, ale i pověstech podle památných kamenů pokračovat nejen na Jihlavsku, a jistě se toho někdo chopí, aby právě tímhle způsobem přibyla nová neznámá vyprávění…



Z knihy: BÁJE A POVĚSTI Z ČECH A MORAVY – VYSOČINA (Vladimír Hulpach, 2005)