POVĚSTI Z BRTNICE A OKOLÍ

Jiná pověst však praví,že zbožný čeledín vezl pána,když pojednou zaznělo "klekání" z nedaleké vesnice.Čeledín smekl klobouk z hlavy a modlil se.Pán se mu však vysmíval a nedbal mírných slov čeledínových,kterými jej napomínal ku konání křesťanské povinnosti.Dokonce pán začal klnout a zlořečit,a tu pojednou se otevřela země pod vozem,a vůz i s pánem se do ní propadnul.Pobožný čeledín však zůstal bez úrazu a zdráv.Kamenný kříž na jednu stranu ukazuje propadající se vůz,na druhé straně hrozícího Boha Otce.


Před dávným časem žil v Brtnici jeden lesmistr,který s lidem ukrutně zacházel.Nepřál nikomu trochu dřeva z lesa a každé provinění trestal trestem krutým.Proto sám za trest v hrobě nenalezl klidu.Chodil v zámeckém stromořadí,pokřikoval a znepokojoval lid.Někdy se také přidružil k chodcům a doprovázel je beze slova cestou.Tak šel s knězem až do fary,služku doprovázel ze zámku ke sklepu, a stále dával na jevo,že nemá v hrobě žádného klidu a pokoje.Konečně pokoje nalezl,když kněz jej zažehnal.Lid také tvrdí,že tělo nebo jen hlava jeho nyní odpočívá u kapličky stojící v lese na cestě ke Stonařovu,kam prý jej po zažehnání zakopaly.


V zámku brtnickém žil adjunkt,který vedl špatný život.A když nevěděl kudy kam,vzal pušku a zastřelil se.Když přišel den pohřbu a samovraha nesli na hřbitov,tu spatřil lid ku svému zděšení adjunkta v okně zámku,jak vyhlížel ven a pekelně se chechtal.

V Legionářské ulici stojí starý kamenný most:Uprostřed P.Marie plna bolu drží na klíně mrtvé tělo Pána Ježíše.A přes obličej Páně jde hluboká jizva.Ta prý pochází od té doby,kdy čeledín tu jel s těžkým nákladem a koně jej nemohli utáhnout.Čeledín,místo aby jim zjednal pomoc,nebo alespoň oddechu popřál,jal se je nemilosrdně bičovati,ale ubohá němá tvář již nemohla kupředu.Tu strašně surový vozka zaklel a udeřil do sochy P.Marie za hrozného zlořečení,proč ona mu nepomáhá.Ale trest následoval ihned : Vůz proměněn v ohnivý kočár,který s vozkou jest odsouzen uháněti vždy o půlnoci ulicemi brtnickými,zatím co z něho oheň srší a vítr duje.

Není radno vyčkati jeho příjezdu.Kdysi stará paní pozdě v noci,nemohouc nalézt spánku seděla u okna.Z nenadání se objevil ohnivý kočár,a ona ochromená na údech klesla zpět.

"V hliništích" na cestě do Kněžic stojí kaplička sv.Františka Serafínského.V těch místech bývá duši smutno,jako kdybychom dleli daleko od příbytků lidských.A přece nedaleko vyhlíží z doliny osada Rychlov.Kdysi,tak vypravuje pověst,žili dva přátelé,z nichž se jeden jmenoval František.Ti sobě za živa slíbili,že kdo z nich dříve zemře,dá druhému zprávu,jak to na věčnosti vyhlíží.A stalo se,že František přežil svého druha a jednou pohřížen v myšlenky šel večer kolem kapličky.Tu zjevil se mu zemřelí druh a řekl jemu : "Františku,žil správně a modli se,věčnost jest!"Pak zmizel.


Jest tomu už dávno,dávno co nepohodnul se místní farář se svým kaplanem.A ještě než byl spor urovnán,farář zemřel,nesmířiv se se svým spolubratrem.Tento od té doby kolikráte viděl mrtvého faráře,jak se k němu přiblížil.Když jednoho dne šel kaplan na věž,objevil se mu farář tváře se,jakoby jej prosil o odpuštění.Ani dolů z věže jej pustiti nechtěl.Jindy šel kaplan procházkou kolem hřbitovů a zase tu farář se objevil a smuten mu podával ruku ku smíření.Kaplan,jenž dlouho již nechoval hněvu proti mrtvému faráři,přemýšlel stále,jak by mu zjednal klidu.A začal se vroucně zaň modliti a mši svatou obětoval na uklidnění duše jeho.A farář nalezl klid a více se mu neobjevil.


Na lesnatém pahorku "Vejrovice" zvaném,nalézá se kámen a v něm vytesaná lidská ruka.Ta sem přišla na památku brtnické prachárny,kdy ruka jednoho člověka,jenž při tom o život přišel,doletěla dle pověsti lidu až v tato místa.
Jednoho večera kráčeli 3 muži hovoříce mezi sebou cestou z Kněžic kolem hřbitovů.Jeden z nich pojednou spatřil 3 ženy,které od hřbitova šly proti nim.Ostatní muži jich však neuhlídali.Když ženy přišly na několik kroků k mužům,zmizely.Ten,co jich spatřil,pak zemřel třetího dne.


Když Josef II. vyzdvihl klášter v Brtnici,také kostel zámecký byl znesvěcen; později měli kostel za skladiště různých věcí,hospodářství potřebných.Panští ponocní,kteří tam v aleji hlídali,však zažili divnou věc.Kdykoliv šli okolo pustnoucího kostela,slyšeli tam hraní varhan a zpěv lidu,jakoby se tam mše sv.sloužila.Když se to stálo dělo,byl kostel vrácen svému účelu a slavnostně posvěcen.


Za starých dob měli v Brtnici hřbitov kolem kostela.Zbyl tam dosud jeden starý kámen,jenž nesl letopočet 1639 a obraz dvou seker.Pod ním prý odpočívá tělo jednoho řezníka a jest dosud neporušeno.Kletba lidu prý spočívá na budově ve Valdštýnově ulici,kde za starých dob byla jakási záložna,později však hostinec.Nepoctivostí vedoucích nastal pak úpadek a mnoho lidí,i těch nejchudších,přišlo o své úspory.Když zemřela osoba nesoucí největší vinu na úpadku,lid při pohřbu naříkal,ale ne z lítostí nad úmrtí toho muže,ale nad vlastním neštěstím,které on zavinil.Zlořečili mu zle.Od té doby prý štěstí všechno prchlo z domu a kromě toho tam strašilo.Učitelka jakás z neznámé příčiny jednou tam nocovala.Ulekla se velmi,neboť spatřila v pokoji státi rakev s mrtvolou a kolem matně svítily svíce.Hned ráno se vystěhovala a nechtěla více o Brtnici slyšet.
Sedlák Pesr z Komárovic šel nemocné ženě pro léky do Brtnice.Na zpáteční cestě uviděl v oboře chalupu,které se říká spálená,osvětlenou.Hrála tam také hudba.Chtěl viděti,co se tam děje,a vkročil dovnitř.Ku podivu spatřil tam tančiti dávno mrtvé své kamarády.Ti jej obklopili,prosíce,aby u nich zůstal.On však spěchal s léky domů a slíbil,že se k nim vrátí.Doma pak vyprávěl,co viděl a mermomocí chtěl zpět.s vekou námahou ho udrželi.Když přešla hodina duchů,sedlák se uklidnil.



(pověst tuto zděluje Štepána Štorková ve vlastivědném sborníku kraje jihlavského)