ROKŠTEJN

Hrad se připomíná v přídomku Rutha a Bernarda z Rutenštejna, svědků na listině z roku 1289. Rutho (Hrut) s největší pravděpodobností po roce 1270 hrad založil.
Vedle věže, která byla podle zbytku krbu v prvním patře zřejmě obytná, zjistil výzkum ještě obvodní zeď se zaoblenými rohy, uzavírající vrcholovou plošinu s rozměry 19x21 m. V malém dvorku bylo odkryto stavení se suterénem zasekaným do skály a maltovou podlahou. Jeho nadzemní část, stejně jako u menší polozemnice, byla dřevěná. Druhé obytné patro věže (jen 2,4x2,4 m!) bylo osvětleno z jihu oknem, v jehož výklenku je kamenná lavice. Do prvního patra vedl portálek přístupný po vnějším dřevěném schodišti a větrání a osvětlení zajišťovalo střílnovité okénko. Temné přízemí sloužilo jako zásobárna a později snad i jako vězení.


Mimořádně zajímavým objevem byla kostra novorozence uložená do základu věže. Jde o tzv. stavební oběť, zajišťující bezpečnost a šťastné osudy stavby. Dokládá doznívání pohanských zvyků ještě na konci 13. století. Kolem hradního skaliska byl do skály vylámán příkop, přes který vedl šikmý dřevěný most. Původní předhradí chránila silná hradba, archeologickým výzkumem byly však potvrzena jen na jihozápadě.


Když kolem roku 1359 koupil hradní panství markrabě Jan Jindřich, učinil z něj centrum markraběcího zboží v širokém okolí. Prostá stavba těmto požadavkům nepostačovala, a proto přikročil k velkorysé přestavbě. Kromě věže strhl ostatní části hradu a vystavěl hrad nový. V rozšířeném horním hradě vybudoval trojpodlažní palác s trámovými stropy. Zvýšené přízemí a patra měly již větší okna, záchodové arkýře a krby. Podle nálezů kachlů zde byla již v předhusitském období instalováno kachlová kamna. Schránka na hostie v západní místnosti prvního patra svědčí o domácí kapli, vedle níž byl velký sál. Vertikálnímu spojení sloužilo vnitřní dřevěné schodiště. V místě původního vstupu v nové východní hradbě též postavil drobnou věžici s bránou. V ní byla nalezena největší kolekce kostěných hracích kostek ve střední Evropě, která dokládá ušlechtilou zálibu strážných ve vrhcábech.
Úplně změněn byl také dolní hrad. Ohradila ho úplně nová zalamující se hradba, do níž byla na východě vetknuta druhá hranolová věž. K hradbě na jihozápadě byl přistavěn tzv. dolní palác, jehož polozapuštěný suterén je předělen dvěma klenutými pásy, které nesly příčky pater. Koryta se zuhelnatělými zbytky krmiva, nalezená v jižní místnosti, svědčí o ustájení koní. Přístup do patra zprostředkovalo venkovní dřevěné schodiště a pavlač. Z nálezů také víme, že podlahy pokrývaly keramické dlaždice a palác měl prejzovou krytinu.


Postaráno bylo také o žaludky obyvatel. na zasypaném příkopu vedle paláce pod dolním hradem bylo zřízeno roubené stavení hradní kuchyně se dvěma pecemi. Dílem markraběcího stavitele byl ještě další okruh hradeb, jejichž fragmenty se zachovaly kolem dolního hradu.


Na samém konci 14. století postoupil zadlužený markrabě Jošt rokštejnské panství Hynkovi z Valdštejna a Nístějky. Na Rokštejně se usadil jeho syn Jindřich. Jistý podíl na hradě měla také sestra Machna, která se provdala za Zikmunda z Křižanovic. Mimochodem při výzkumu se našel jejich snubní prsten "přátelského" typu s filigránskou plastikou dvou podaných rukou. Rokštejn se pak stal základnou Zikmundovy bojové (a loupežné) družiny. Ve feudálních rozbrojích tohoto období hrál právě Zikmund nezanedbatelnou roli, ale o mnoho pozadu nezůstával ani Jindřich z Valdštejna. Tehdy došlo k rozdělení hradu mezi oba držitele a palác horního hradu byl proto zvýšen o další patro. Dolní palác obdržel moderní teplovzdušné vytápění, jehož topeniště stálo v suterénu. Na cihlové klenbě se po určitou dobu nahřívaly kamenné valouny a pak přes ně proudil vzduch do kanálů v podlaze s kruhovými výpustmi. Tak se na vrcholu středověku dostalo panstvo k tzv. hypokaustu - vymoženosti, kterou byly běžně vybaveny římské stavby již na začátku našeho letopočtu.


Do Valdštejnského období patří také komory hospodářského charakteru, které byly postupně přistavovány k jihovýchodní hradbě. V husitském období zaujal Zdeněk z Valdštejna negativní postoj vůči katolické Jihlavě a jihlavští někdy po roce 1423 Rokštejn oblehli a přiměli posádku k odchodu. Náhradou za poškozený hrad začal Zdeněk stavět nový hrad v Brtnici. K definitivnímu opuštění Rokštejna došlo asi až po polovině 15. století. Jeho malebná zřícenina dokládá umění stavitelů a úroveň bydlení ve 14. století.


(podle knihy M. Plačka: Hrady a zámky na Moravě)







Více fotek