SPOR O BLATINY – ČERNÁ U MĚŘÍNA

Jednou ten rychtář přišel do zámku a vytasil se s jakousi listinou, ve které prý je zaznamenáno, že polovina Blatin patří obci Černé. "Já sám pak mohu odpřísáhnout, že můj děd, který tu listinu u sebe opatroval, mně nejednou vypravoval, že půl Blatin i s Milikovskou horou patří obci Černé. Toho se hned páni ze zámku chopili a postarali se o soud. Ten ať rozhodne, komu Blatiny po právu patří. Blízkovští měli u soudu smůlu. Listina, kterou mohli právo na Blatiny prokázat, se v průběhu mnoha let ztratila. Naproti tomu rychtář z Černé odpřísáhl, že půl Blatin s Milikovskou horou patří Černickým. Soud rozhodl, dal za pravdu rychtáři. Blízkovští přišli o nejlepší část svého lesa. jenže nakonec bylo všechno jinak. Obec Černá přisouzenou část Blatin nedostala. Přivlastnili si ji páni ze zámku a připojili ji ke svému panství.

Rychtář byl z výsledku nešťastný. Mrzelo ho, že jeho obec z lesa nic nedostala, že křivá přísaha i falešná listina nic nepomohly. Začalo ho trápit zlé svědomí a celou věc si vzal tak k srdci, že těžce onemocněl.

Když poznal, že brzy umře, vyznal se ze všeho knězi a požádal ho, aby to oznámil na zámku. Jenže vrchnost se nedala, lesy nevrátila. Nedlouho po rychtářově smrti prý lidé z okolí tvrdili, že rychtáře v Blatinách viděli chodit. Jakmile se tato novina mezi lidmi rozkřikla, kdekdo se Blatinami bál jít. Vrchnost proto poslala pro kata a ten si na ducha rychtáři počkal. Chytil ho a mečem mu uťal hlavu. Od té chvíle už rychtář v Blatinách nestrašil.



Z knihy: POVĚSTI Z VYSOČINY (Miroslav Hedbávný, 2001)