STUDÁNKA V LAŇKUSÍCH – MYSLETICE

Vždyť čistá pramenitá voda osvěžovala vyprahlé rty kolemjdoucích vandrovních a dodávala novou sílu těžkou, prací unaveným robotníkům. Od dávných dob zabydlovali lidé studánky nadpřirozenými bytostmi, vílami a skřítky, kteří chránili čistotu vody. Věřilo se, že mnoho pramenů má zázračnou moc, že nejen dodávají sílu, ale navracejí také ztracené zdraví. Studánka v lese Laňkusích u Mysletic měla podle pověsti zas jinou kouzelnou moc.

Když hospodyně stloukala máslo, stávalo se někdy, že se jí to nedařilo. Ať tloukla jak tloukla, máslo se ze smetany nechtělo vytvořit. V Mysleticích si v takovém případě věděly hospodyně rady. Vzaly máselnici a o půlnoci se vypravily ke studánce v Laňkusích. Byla tu však jedna podmínka, totiž, že se hospodyně ke studánce vypravila pozpátku. Pak už stačilo jen nalít do máselnice se smetanou trochu vody ze studánky a máslo bylo za chvilku utlučeno. Kolika hospodyním se však podařilo dojít pozpátku a ještě k tomu o půlnoci, to znamená po tmě, až ke studánce bez úrazu, o tom se pověst nezmiňuje.