U JIHLAVSKÉHO PRANÝŘE

Jednalo se ponejvíce o kamenné sloupy, velmi často zdobené, opatřené železnými kruhy pro připoutání odsouzence. Někdy byl delikvent postaven před kostel či stál během bohoslužeb přímo v kostele u oltáře. Vše záleželo na míře a druhu provinění.


V hořejší části jihlavského náměstí stojí od roku 1690 barokní mariánský sloup patnáct metrů vysoký. Od konce 13. století zde ale stával pranýř a snad zde byly vykonávány rovněž hrdelní tresty. Jeho nejstarší podobu nám poskytuje vyobrazení na fresce v minoritském kostele. Podle ní se jedná zcela zřetelně o kamenný tvarovaný sloup na podstavci, jehož střední část je zdobena gotickými prvky a zakončena vysokým kuželem nebo vícebokým jehlanem. Jeho vzhled nám může připodobnit dosud zachovaný pranýř v Borovanech.


Pranýř se nacházel na horní straně náměstí, přičemž na dolní je na dobovém plánu zachycena šibenice...


Dalším dokladem o umístění jihlavského pranýře na horní straně náměstí je plán města z roku 1647, kdy bylo město okupováno švédskou posádkou. Není bez zajímavosti, že právě v této tragické době, kdy se obyvatelé museli proti své vůli podílet na opravách hradeb a další spolupráci s nepřítelem, byla v dolní části postavena šibenice, kde byli pro výstrahu popravováni bez rozdílu všichni, kdo odmítali vykonávat rozkazy švédského velení města, tedy i samotní švédští vojáci.


Po výstavbě již zmíněného mariánského sloupu byl pranýř přemístěn na konci 17. století na dolní část náměstí, kde je dodnes připomínán žulovým kvádrem vedle tamní kašny. Za vlády Josefa II. byl v roce 1788 nadobro z náměstí odstraněn.


Podle středověkých kronikářů se při zvuku popravčího zvonku scházel u pranýře místní lid, aby se na místě veřejné potupy či hanby zúčastnil vykonání rozsudku. Šlo zpravidla o šidící pekaře a řezníky a nebo o ženy, které vedly nepořádný život nebo pomlouvaly. V roce1507 byla jedna taková mrskána na pranýři metlou a potom vyhnána z města, neboť poctivým manželkám a měštkám na cti utrhala. Podobně byla potrestána pekařka Judita, poněvadž vedla nemravný a darebný život a ukládala o čest některých měšťanů a mládenců. Potom jí vypálil kat na pravé tváři znamení a vymrskal ji cestou až ke Špitálské bráně, odkud byla navždy vyhnána z města. V roce 1590 se zapsal čertu Augustin Huber a stihl ho za to trest stát po tři neděle na vysokém kameni v kostele při kázání. U pranýře se rovněž konala mimořádná poprava mečem dne 30. května 1613. Pro výstrahu a vážné napomenutí všech zde byl sťat syn jihlavského soukeníka David Mulner, který v noci zákeřně probodl a zabil nějakého horníka. A tak bychom mohli pokračovat. Stále pokračovat. Pranýře jsou sice minulostí, ale soudy soudí dál...



Ladislav VILÍMEK, Rounek 25