V PETROVICKÉM KOSTELE BYL POCHOVÁN RUS - PUKLICE

Zdobily je mnohé řády a vyznamenání ze zlata a briliantů. Cínová rakev, do které byl vložen, byla tak skvostná, že lidé mysleli, že je celá ze stříbra. Ta byla vložena do další mohutné dubové rakve a uložena do krypty před hlavním petrovickým oltářem. Potom generálův doprovod odjel a vzal prý s sebou ještě veliký sud plný peněz. Není proto divu, že se mezi lidmi o pokladu mluvilo dál.

Neuplynul ani měsíc, když petrovický kostelník Martinů chytal ryby v řece. Tu uviděl přicházet od vsi Bradla asi dvanáct loupežníků po pěšině vzhůru ke kostelu.
Loupežníci se dostali dovnitř. Kostelník se však třásl strachem a dál se krčil u vody. Věděl, že budou hledat generálovu stříbrnou rakev. Neodvážil se však utíkat do vsi a přivolat pomoc.

Loupežníci skutečně prosekali díru v mohutných dubových dveřích do sakristie a odtud ještě do kostelní lodě. Vyzvedli těžký kámen uzavírající hrobku, otevřeli dubovou rakev a ve svitu louče uviděli tu druhou, celou ze stříbra. Poklad byl před nimi. Pak už jen přemístili mrtvolu generála do dubové rakve, a pryč odtud.
Pronásledovatelé, kteří se ráno vydali tímto směrem, nemuseli jít však příliš daleko. K jejich překvapení nalezli rozbitou cínovou rakev kousek za vsí. Loupežníci asi brzy poznali, že naletěli šířícím se povídačkám o báječném pokladu, a rychle se jej zbavili.

A tak zůstala po tom všem nejen pověst, ale také vyspravená díra ve dveřích u kostela sv. Petra a Pavla, kterou kronikář údajně sám viděl ještě v roce 1926. Nicméně o ruském generálovi se mluvilo ještě dlouho. Byl prý velice zatvrzelý a zlý.
Když v puklickém zámku umíral, strhla se venku veliká bouře s vichřicí. Místní ponocný vykládal, že viděl čtyři černé postavy, jak přinášejí velkou rakev do zámku a po chvíli ji odnášejí zase ven. Panský hajný viděl po pohřbu zase onoho generála, jak jde proti němu v lese. Aby se s ním nesetkal, schoval se vedle cesty za strom. Ale mrtvý generál si to namířil rovnou k němu, a tak srdnatý hajný vyhrkl: "Když mě viděl, tak mě viděl!" A tu pojednou postava zmizela a les šuměl tiše dál.

Je ale nutno dodat, že ruští vojáci se na Jihlavsku skutečně objevili, poprvé v roce 1748 a v roce 1800 byli i v samotné Jihlavě.