VELKÉ MEZIŘÍČÍ – HISTORIE (1)

O osídlení oblasti Velkomeziříčska v pravěku nemáme zpráv, protože v této lokalitě nebyl prováděn archeologický průzkum. Přesto však z ojedinělých nálezů pravěkých nástrojů můžeme usuzovat, že i v tomto období zdejšími lesy prošli lovci, případně že se tu na nějakou dobu usadili.

Hustými hraničními hvozdy Českomoravské vysočiny vedly již od 10.století stezky, jež se protínaly právě v údolí, kde později vzniklo Meziříčí. Cesty údolím řek byly však využívány pravděpodobně již v pravěku.

Kolonizace horního poříčí řeky Oslavy byla uskutečněna ve 12. století, zásluhou Přibyslava z Křižanova (otce sv. Zdislavy) a jeho zetě Bočka z Obřan. V tomto období můžeme předpokládat počátky osídlení rovněž ve velkomeziříčské kotlině. Ve 13. století přešlo území Velkomeziříčska na rod erbu křídla, který již předtím držel okolí Tasova.

Budeme-li chtít dokázat starobylost Velkého Meziříčí, máme k dispozici ještě starší data, která však v současné době nemůžeme nijak doložit. Musíme je proto odkázat do oblasti bájí, stejně jako další údaje, pravděpodobně vzniklé v okruhu humanisty Jana Thursa z Bethlenfalvy, který v Meziříčí působil v letech 1500 a následujících jako farář.

Můžeme tedy uvést, že meziříčský hrad je prastarý. J.A. Komenský ve svém spise "De antiquis Moraviae regibus", jež se nedochovalo, řadí jej mezi nejstarší v zemi. Dle ústního podání sahá jeho založení do doby před Kristem. V té době prý pobíjel tesař střechu hradu. Ukončil práci, zarazil sekeru do krovu a náhle se zatmělo slunce. "Stalo se něco velikého," pravil tesař. Skutečně, právě v té chvíli zemřel na kříži Ježíš Kristus.

Na místě nynějšího zámku stával prý hrad Marburg (Marobudum), vystavěný králem Markomanů. Marburg byl vypálen hunským králem Attilou. Obnovil jej roku 638 Samo a nazval Samohradem. Sídlily zde jeho manželky. Stará lípa v zámeckém parku, nazývaná též "Sámova", je prý potomkem lípy, která Sáma pamatovala. Rovněž prý tu zemřel 9. moravský král Hormidor a odtud byl odvezen na Špilberk, kde byl pochován.

Jistě mi dáte za pravdu, že se to pěkně čte.

Existují ještě tři letopočty, uváděné jako první zmínky, ani ty však doložit nemůžeme. V privilegiu z roku 1548 uvádí císař Ferdinand i ., že "toto město je prastaré, bylo vystavěno v roce 1009" a odvolává se na tehdejšího (r.1548) majitele Jana z Pernštejna. My bohužel nevíme, kde vzal Jan z Pernštejna tento letopočet. Snad k němu měl nějaké opodstatnění, ale dnes jej nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.

Dalším takovým údajem je rok 1197. V listině údělného brněnského knížete Spytihněva potvrzující obdarování třebíčskému klášteru, jmenuje se Jan, který dal les u Mezirice. Podle zjištění J. Šebánka je tato listina sice Bočkovým falzem, ale Meziříčí mohlo v té době již docela dobře existovat.

Do třetice ještě jeden letopočet. V listině moravského markraběte Přemysla z roku 1236 se jako svědek uvádí "Budislav de Meseriz". Rovněž tato listina je falzem, podle S. Duškové vznikla v letech 1267 - 1275. Údaje v ní obsažené však máme potvrzeny z jiných zdrojů.
Ačkoli první písemná, skutečně doložená, zmínka je až k roku 1281, kdy je zmiňován Znata z Meziříčí, můžeme předpokládat existenci osady již od 12. století. Stavebně historický průzkum zámku doložil, že původní hrad vznikl kolem roku 1236. Je tedy jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, šlechtických hradů na Moravě. Rovněž název svědčí o vzniku hradu před polovinou 13. století. Kdyby byl totiž postaven později, dostal by podle soudobé módy název německý, pravděpodobně končící na -štejn, -berg apod. Název Meziříčí měla pravděpodobně nejdříve osada, umístěná mezi řekami, teprve později byl přenesen na hrad nad ní. V době, ze které máme již více zpráv, patřilo Meziříčí rodu erbu křídla, jehož příslušníci se psali z Meziříčí. Pod ochranou pevného románsko-gotického hradu a jeho vlivných majitelů vznikalo z původní osady město. Roku 1317 se připomíná kostel sv. Mikuláše, patrona kupců a ochránce před vodním živlem. V Meziříčí, vzniklém na křižovatce významných cest z Brna do Jihlavy a z Třebíče do Žďáru, jistě kupci byli. a ochrana před vodním živlem byla dvojnásob potřebná. Obě řeky - Balinka i Oslava - se často rozvodňovaly. Od roku 1385 vedlo město městskou knihu, která se dodnes zachovala. Zpočátku byla psána latinsky, od roku 1417 česky. Vyskytují se v ní i údaje o pranýři a katovi, muselo mít tedy město již hrdelní právo. Podle zápisů zde tehdy bylo přes 80 domů. Roku 1378 se uvádí rychtář s osmi konšely, později jich bývalo více. Původní hradby byly dřevěné, palisádové. Důležitá byla především jejich symbolická funkce.



14. A 15. STOLETÍ



Již ve 14. století však hradbami vytyčený prostor nestačil a vznikají předměstí - Horní Město (1387), Dolní Město (1407), Karlov (1491), Vrchovec (1541), Malá Stránka (1543), Bezděkov (1549). V průběhu 13. a 14. století se Meziříčí stalo centrem velkého panství, zahrnujícího kromě Meziříčska též Náměšťsko a sahajícího až k Novému Veselí. Majitelé, pánové z Meziříčí, byli mocnými feudály, kteří se často věnovali vojenskému "podnikání". Poslední z nich, Jan z Meziříčí, byl stoupencem markraběte Jošta a za vojenské služby od něj dostával roční plat. Jan z Meziříčí působil vojensky i v Itálii, kde zemřel. Ještě před odchodem se spolčil na držení dominia s Lackem z Kravař. Po smrti Jana z Meziříčí roku 1399 držel celý majetek Lacek z Kravař společně s Janovou dcerou Anežkou z Meziříčí. Bylo to období rozporů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, v nichž Lacek z Kravař stál na straně Joštově. Roku 1404 obsadil Náměšť Leopold Krajíř, přívrženec Prokopův, s pomocí Jana Sokola z Lamberka. Pan Lacek z Kravař teprve roku 1407 dobyl Náměšť zpět, při čemž mu vydatně pomáhali jeho poddaní z Meziříčí a z Bíteše. Za odměnu udělil pan Lacek spolu s Anežkou z Meziříčí 26. 7. 1408 oběma městům plná městská práva. Meziříčští měšťané tedy dosáhli plných městských práv, zvláště odúmrti. Roku 1409 je potvrdil markrabě Jošt, roku 1417 král Václav IV. Roku 1410 se Anežka z Meziříčí vzdala svých práv na Meziříčí i na Náměšti ve prospěch pana Lacka a odešla do kláštera. Lacek z Kravař byl významným mužem své doby. V letech 1403 - 1411 byl nejvyšším purkrabím českým, 1407 - 1411 nejvyšším hofmistrem krále Václava IV. Po smrti markraběte Jošta roku 1411 stal se pan Lacek moravským zemským hejtmanem (1411 - 1416), t.j. po králi nejváženějším mužem. Byl nazýván též místokrálem. Byl přítelem a obdivovatelem M. Jana Husa, po jeho uvěznění v Kostnici svolal na Meziříčí sjezd západomoravské šlechty. V únoru 1415 byl odtud odeslán stížný list císaři Zikmundovi, v němž páni žádali propuštění Husa a jeho ochranu. Lacek byl iniciátorem všech stížných listů, které byly z českých zemí do Kostnice odeslány. Dědicem pana Lacka se stal Jindřich z Kravař a z Plumlova, pro změnu stoupenec Zikmundův. Padl roku 1420 při bitvě na Vítkově v Praze. Za husitských válek patřilo Meziříčí pánům z Kravař, kteří byli přívrženci husitů. Již od dob Lacka z Kravař se moravská šlechta přiklonila k husitství a z titulu patronátních práv dosazovala husitské kněze na svoje panství. i ve Velkém Meziříčí byli husitští kněží, které dosazoval Jan Rokycana. Při první výpravě husitů na Moravu se u Meziříčí na podzim roku 1424 spojila vojska různých stran k boji proti Albrechtu Rakouskému. Roku 1427 bylo Meziříčí základnou pro tažení husitů proti Břeclavi. Město samo, jako významné středisko, mělo v té době již pevné hradby i městské brány (Horní, Dolní, Vrchoveckou). Zvlášť pevné bylo opevnění hradu, jež bylo dokončeno kolem roku 1434. Z období 15. století jsou hojné archeologické nálezy, které se nacházejí při různých výkopech ve městě. Ojedinělým nálezem na Moravě je zbytek alembicu, součásti destilačního přístroje. (Pro lékárnické účely se destilace používala již od 14. století.) Od 40. let 15. století se panství znovu vrátilo do rukou pánů z Lomnice. Po znovuotevření zemských desk byl tento převod vložen roku 1447, ale již roku 1446 dal Jan z Lomnice se synem Václavem vystavět v Meziříčí pod hradem most. Poručníkem sirotků po Václavu z Lomnice byl jejich příbuzný Bohuš z Lomnice. Ten byl odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad, proto král přikázal svému synovi Viktorinovi, jakožto moravskému zemskému hejtmanovi, aby Bohušovi z Lomnice město a hrad odňal. Meziříčští měšťané prokázali věrnost králi a s jejich pomocí byl roku 1464 meziříčský hrad dobyt. Meziříčští se tím ovšem protivili své vrchnosti, proto jim král Jiří udělil důležitou listinu, která je chránila od možných následků. Za věrnost králi město zaplatilo roku 1468, kdy je obsadily a vydrancovaly uherské oddíly krále Matyáše. V období Jiřího z Poděbrad došlo k rozmachu města. Je to patrné z toho, že v 60. letech 15. století došlo k zaklenutí kostela, jenž byl původně jako plochostropý vystavěn již kolem roku 1410 (1411 se mluví o stavbě věže). V tomto období město dostalo povolení ke stavbě radnice. Nevíme, jestli byla postavena, další zpráva z roku 1493 hovoří o koupi komory od rychtáře k potřebám rady. Další majitel, Jan z Meziříčí, byl v letech 1496 - 1515 rovněž zemským hejtmanem. Byl to pán velmi bohatý, o čemž svědčí i půjčka 10.000 zlatých uherských poskytnutá králi Vladislavu Jagellonskému. V zástavu za to dostal mimo jiné i hrad Špilberk.



16. STOLETÍ



Jan z Meziříčí byl katolík. Protože v té době bylo ve městě více podobojích, požádal olomouckého biskupa Stanislava Thursa o vyslání katolického kněze. Ten sem roku 1500 poslal svého bratra Jana Thursa z Bethlenfalvy. V Meziříčí působil Jan Thurso krátce, roku 1506 se stal biskupem ve Vratislavi. Na město ovšem pamatoval i nadále, roku 1520 mu věnoval stříbrnou monstranci. Až donedávna se předpokládalo, že byla gotická. Podle posledních zjištění však se zdá, že tato monstrance byla renesanční, což by znamenalo, že to byla první renesanční monstrance v naší oblasti. Bohužel, tato monstrance se nedochovala, počátkem 19. století byla rozšmelcována a Meziříčí tak přišlo zřejmě o jedinečnou památku. Z nekatolického tábora můžeme připomenout Beneše Optáta, který ve dvacátých letech pobýval v Meziříčí a napsal tu Postilu. V roce 1533 vydal v Náměšti Gramatiku českou (spoluautoři Petr Gzel a Václav Philomates). Psaní takové gramatiky určitě trvalo několik let, takže se můžeme domnívat, že část napsal Beneš Optát již za svého meziříčského pobytu. V průběhu existence města se v něm usazovali různí řemeslníci. Již roku 1398 se připomínají soukeníci a pekaři. Od 14. století zde byli příslušníci řemesel starající se o stravu, oděv i bydlení - mlynáři, řezníci, pekaři, krejčí, kožišníci, ševci, tesaři a zedníci. Dále to byli tkalci, koželuzi, soukeníci s valcháři, koláři, kováři, hrnčíři, bednáři, provazníci, sklenáři. Ve městě byli též lazebníci a roku 1435 už mělo město i lékaře. Obdobím největšího rozkvětu byl konec 15. a 16. století. Z té doby pocházejí výrobky zvonařů, konvářů, hrnčířů (kachle) i kameníků (kamenné ostění). Roku 1491 vymohl Jan z Meziříčí od krále Vladislava potvrzení jarmarku na úterý po neděli Provodní. Do roku 1488 zjednávalo město na své útraty 2 hlásné na hrad ve dne i v noci. Pokud nebyli, museli se ve službě střídat měšťané sami. Od roku 1488 zaměnil Jan z Lomnice povinnost hlásky za roční plat 16 kop grošů. V 16. století byly dobudovány kamenné hradby. Ve 20. letech 16. století proniklo do města luterství, které se stále rozšiřovalo na úkor podobojích. Roku 1528 přešel meziříčský hrad i město z majetku synů Jana z Lomnice na Jana z Pernštejna. Ten vymohl městu četná obdarování. Roku 1548 udělil král Ferdinand i . městu "veškerá práva, milosti a svobody, jako je mají královská města". Městu bylo potvrzeno právo vaření piva a svobodného výčepu vína. V tomto privilegiu je rovněž uveden onen rok 1009 jako rok počátku města. Významným krokem, který přispěl k udělení privilegia, byla skutečnost, že v předcházejícím roce 1547 město vyživovalo 3.000 mužů i s koňmi, které panovník do Meziříčí umístil v souvislosti se vzbouřením Jihlavy. Kromě toho, že město mělo stejná práva jako města královská, bylo zde i další privilegium, jež nám dokládá význam Meziříčí v tehdejší době. Město mělo právo pečetit červeným voskem a páni na radnici mohli sedět na židlích potažených červeným suknem. Na Meziříčí se narodil roku 1530 Vratislav z Pernštejna, řečený Nádherný. Ten roku 1550, po smrti svého otce Jana z Pernštejna, prodal Meziříčí Zikmundu Heldtovi z Kementu. V průběhu 16. století, za vlády pánů z Meziříčí, ale zvláště za Pernštejnů, dochází k rozvoji města, kde v té době pracovalo 23 řemeslnických cechů.. Měšťané si staví honosné domy, v Panské ulici (nyní Komenského) si budují paláce příslušníci šlechty. Jeden z nejkrásnějších domů byl dům pánů z Kozlova, postavený v roce 1547, který se ovšem do dnešní doby nedochoval v původní podobě. V letech 1528 - 29 byla renesančně přestavěna radnice, sgrafity byl vyzdoben též městský pivovar, tzv. Obecník. Na nároží naproti radnici byl v té době vystavěn palác Michků z Radostína (nyní u Hejátků), v zadní části spojený se sladovým mlýnem, kde se konaly hostiny pro přátele majitele. Rozvoj města pokračoval i za dalších majitelů - Heldtů z Kementu. Zikmund Heldt byl muž vzdělaný. Na dvoře krále Ferdinanda i . dosáhl významného postavení - byl místokancléřem českého království, radou a důvěrníkem krále a vychovatelem jeho synů Maxmiliána a Ferdinanda. V královských službách zbohatl a byl povýšen do panského stavu, takže si mohl zakoupit meziříčské panství. Ve městě obnovil latinskou partikulární školu, vedle základní - triviální, a v této době zde byla i tiskárna. Ač katolík, byl ve víře snášenlivý, takže Meziříčí bylo známé náboženskou tolerancí. Luteránská většina konala bohoslužby ve farním kostele sv. Mikuláše, zatímco katolíci využívali hřbitovní kostel na Moráni a špitální kostelík sv. Kříže. Ten byl zásluhou pana Zikmunda opraven a uspořádány i majetkové poměry špitálu. Když Zikmund Heldt roku 1564 zemřel, byl do špitálního kostelíka také pohřben. Jeho druhá manželka Alena Meziříčská mu tam postavila krásný kamenný náhrobek, který se zachoval dodnes. Vdova po panu Zikmundovi, paní Alina Meziříčská, se podruhé provdala za Václava Berku z Dubé a Lipého, nejvyššího sudího českého království. Paní Alina, vyznáním luteránka, založila ve městě latinskou luteránskou akademii, pro kterou postavila roku 1578 budovu palácového typu naproti kostelu, na místě tří měšťanských domů. Architekt není znám, ale tato budova je ve stylu tzv. vlašské renesance, vzorem byl pravděpodobně Palazzo Pompei ve Veroně. Na popud paní Aliny se roku 1576 sešli v Meziříčí evangeličtí kněží a šlechtici, aby odstranili roztříštěnost evangelické církve na Moravě. Výsledkem jednání bylo usnesení sjednotit se na stejném učení. Podepsali augšpurskou konfesi a schválili církevní řád kunštátsko-meziříčský. Meziříčské "gymnásium illustre" existovalo sice jen čtvrt století, ale prošlo jím mnoho později významných osob. Studoval zde například Jindřich Matyáš z Thurnu nebo Matyáš Borbonius z Borbenheimu. V roce 1602 byla škola zrušena a budova uzavřena. Nějaký čas sloužila jako modlitebna evangelíkům po jejich vypovězení z farního kostela, v polovině 17. století pak byla přeměněna v pivovar. V této době došlo k přestavbě hradu na renesanční zámek.



PhDr. Marie Ripperová (převzato z Ročenky města Velkého Meziříčí, 1998)