VĚRU SMUTNÝ PŘÍBĚH Z JEDNOHO JIHLAVSKÉHO VRCHU

Ukryté poklady, které taky hlídají trpaslíci, podobně jako v nedaleké Trpasličí jeskyni, mají ovšem spíše původ v rytířském středověku, kterak o tom vypravuje hned nikoli neměckých pověstí. Vyberme si proto alespoň jednu z nich:


Kdysi dávno žil v hradě na Rudném se svou ženou a dospívající dcerou jeden rytíř. Přestože bylo jeho sídlo vzdáleno od měst i vesnic a nevedly k němu ani pohodlné přístupové cesty, šlechtic si na takovou samotu nikterak nestěžoval a byl rád, že tu může žít s celou svojí rodinou v klid a pokoji. Bylo to totiž v době vojenských tažení a válek a také nejedna loupežnická rota táhla tenkrát Vysočinou.


Rytířův klid však neměl dlouhého trvání. Jednou noci spatřil ve snu ďábla, jenž mu s děsivým úšklebkem předpověděl, že mu co nevidět zemře žena a poté že přijde i o dcerku.


Ten se opakoval po tři noci za sebou a čtvrtého rána rytířova žena ulehla, aby již nikdy nevstala. Nezbyl totiž ani čas, aby se na hrad dostal jihlavský lékař, jen bylinkářka ze Zborné se objevila, ale to už bylo pozdě.


Od té doby se rytířova starost soustředila na dceru. Hlídal ji jako oko v hlavě a běda tomu, kdo by s ní chtěl promluvit jediné slovo!

Přesto se bůh ví jak rozneslo, že je Eliška líbezná a spanilá jako ten z růže květ. A stalo se, že to nebyl žádný šlechtický mládenec, kdo ji přes otcovy nástrahy nakonec získal pro sebe.


Jednoho dne, právě když byl starý rytíř kdesi na lovu, zabloudil k jeho hradu potulný mladý zpěvák se s vou loutnou. A sotva ho dívka zaschlechla, srdce se jí zastavilo. Neodolala, vyhlédla z hradního okna, právě když zpíval o třech tamborech, jak ten nejmladší měl v ústech rudou růži a královská dcera ji na něm chtěla. Než potom mládenec písničku dokončil, že byla slavná svatba, ratata bum, nemohlo Eliščino srdce zpěvákovi odolat a ani on neodolal jí. Hned se také smluvili, že spolu v noci potají utečou, až celý hrad bude spát, ale že ona přece jen vezme s sebou něco málo z otcovy pokladnice v podzemí hradu, aby měli do začátku…..
Jenomže na truhle visel pořádný zámek a klíč k němu byl v komnatě starého rytíře, který se navečer vrátil z lovu s celou svou družinou. Opatrně jako duch se kradla dívka právě o půlnoci do otcovy komnaty, aby klíč vzala. To se sice podařilo, ale přece jen ji prozradil šramot – a pak už šlo všechno ráz na ráz. Starý se probudil, dívka před ním prchala do sklepení, kde už čekal její milý. Nedoběhla však. V té rychlosti si přišlápla lem šatů, spadla z kameného schodiště a srazila si vaz.
To už v záři louče spatřil rytíř čekajícího mládence.


"Tak vy takhle?" vykřikl, vytáhl svůj kord a pustil se do zpěváka. Ten měl jen dýku u pasu, kterou se nějakou chvíli statečně bránil.

Jenže se neubránil. Avšak právě v okamžiku, kdy mu rytíř kordem probodl srdce, také zpěvákova zbraň zmařila život protivníka.

To ale nebylo vše. S hrozným rachocením se v té chvíli propadl celý hrad do hlubin země jak s celou pokladnicí, tak s Eliškou, jejím otcem a mladým zpěvákem….
Ráno pak nevěřili okolní vesničané, kteří náhodou šli kolem, svým očím: Na vrchu Rudném žádný hrad nestál, s údivem mohli spatřit jen holé temeno kopce.
A tak to už navždy zůstalo. Po čase zde samozřejmě vyrostl les, který všechno zakry, a pr jenom smutná bílá paní, kterou je v těch místech čas od času vidět, připomíná ten dávný příběh vrchu Rudný či spíše německého Schatzbergu.







Více fotek