Z DŘEVĚNÝCH MLÝNŮ DO HEROLTIC

Stál tady už ve 14. století, kdy patřil Grunczům a teprve o sto let později rodině Hölclů. Koncem 20. století došlo k jeho demolici. Posledním majitelem byl známý mlynářský rod Pekárků. Mlýn dnes připomínají staré mlýnské kameny, kterými je zčásti vydlážděna spojovací cesta na strmém svahu mezi ulicemi Polenskou a Na Vyhlídce.


Zajímavé je srovnávat staré pohlednice a fotografie se současným stavem. Stejně tak staré mapy a plány s novými leteckými snímky. Celý dřevěnomlýnský katastr se změnil k nepoznání. Pomístní názvy Rössel, U koníčka nebo Mühlberg, Mlýnský vrch, se neobjevily ani v názvech ulic. Ten první zmizel bezestopy mezi objekty Cronospanu a druhý připomíná jen hodně vzdáleně ulice Na Vyhlídce. K neznámým názvům patří rovněž Schussberg, Střelecký vrch, jinak východní návrší Velkého Heulosu, místo dnešní ulice Na Kopci. V roce 1647 odtud dopadaly na Jihlavu stovky dělostřeleckých granátů z císařských děl generála de Souches, který nakonec dne 8. prosince 1647 Jihlavu osvobodil.


Významným místem býval vždy Kalvari Berg, dnes Kalvárie. Kopec, na jehož vrchlku byl postaven nejprve kříž, později kaple Božího Hrobu. Cestu k ní lemovalo sedm soch vyjadřujících tajemství bolestného růžence. Dárcem byl bývalý jezuita Filip Faschang, pozdější profesor na jihlavském latinském gymnáziu. Tvůrcem byl jihlavský sochař Jan Václav Prchal. Významné slavnosti svěcení se ujal v květnu roku 1792 sám děkan Milo N. Grün od sv. Jakuba za hojné účasti místních věřících a hostů z města i okolí. Další sláva se tady konala krátce po vybudování hřbitova, který měl sloužit i sousedním obcím Hruškové Dvory, Henčov a Měšín. Svěcení proběhlo 25. září 1870. Později, když došlo k rozšíření těžby kamene při západní straně kopce, byla kaple roku 1926 vyklizena a prodána v dražbě. Sochy našly nové stanoviště u kostelíku sv. Jana Křtitele, kde stojí doposud.


Kousek od místa bývalého mlýnu stojí zajímavý kamenný hraničník. Jde o dílo polenského sochaře Viktora Václava Morávka. Celkem byly postaveny čtyři tyto jehlany a to v roce 1752, kdy došlo ke konečnému vymezení českomoravské hranice. Proto na soklu můžeme vidět jak moravskou orlici, tak českého lva a v textu si přečíst, že se tak stalo za vlády císařovny Marie Terezie. Chybný je pouze letopočet uvedený na soklu ANNO MDCCL - 1750, na místo 1752.


Jeden z hraničníků je na Heroltické ulici a tak navštívíme i blízké Heroltice. Právě tady byl před časem nalezen jeden ze zapadlých křížových kamenů. K jeho objevu došlo zcela náhodně v roce 1988 při úpravách terénu v obci. Postaven byl poblíž vchodu do nového objektu státního statku a stojí tam doposud. Poprvé byl dokumentován manželi Businskými v roce 1997 v publikaci Kamenné kříže Čech a Moravy. Na jeho přední stěně je vyobrazen latinský kříž a pod jeho příčnými rameny šipka a na druhé straně patrně otka na číštění radlice pluhu. Škoda, že se o kameni nedochovala žádná místní pověst.


Zatím co většina venkovských návsí se může pochlubit kapličkou, na zdejší je pouze litinový kříž na kamenném soklu a nově upravená zvonička. Obojí tady stávalo už na počátku 19. století. Za zmínku stojí rovněž památník věnovaný obětem I. světové války postavený v roce 1936. Autor vlastní fotografii pořízenou při slavnostním odhalení. Šlo o velký přírodní kámen s černou mramorovou deskou se jmény padlých umístěný na soklu z lomového kamene. Na vrcholu se tyčil kamenný křížek a pod deskou lucerna. Okolí pomníku bylo pečlivě parkově upraveno. Po roce 1945 byla původní deska odstraněna a na její místo vsazena nová s nápisem : OBĚTEM VÁLKY 1939-1945 ČESKÁ OBEC HEROLTICE 1947.


Náš seriál je věnován kamenům a tak nakonec nezbývá, než si připomenout jedno úložiště městských demolic, které se nacházelo v bývalých Dřevěných Mlýnech při levém břehu řeky Jihlavy a začátkem Polenské ulice. Pod vrstvou škváry tady mimo jiné leží i trosky vypálené jihlavské židovské synagogy, které sem byly dopraveny v polovině roku 1939. Ve druhé polovině 20. století byl celý prostor upraven a postupně zastavěn.


Články nám poskytuje a tímto mu srdečně děkujeme :

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25