ZLATÝ KŘÍŽEK – VELKÉ MEZIŘÍČÍ

O tomto místu se vypravuje, že tam za křížem u vysoké skály si kterýsi cestující vzal život. Jeho příkladu následovalo několik nešťastníků z okolí. I dceruška sousedního mlynáře, která tam klečela a modlila se, byla svým odmítnutým milencem zabita. Duše těchto nešťastníků, nemající pokoje, se zde lidem zjevovaly.

Stalo se jednou, že v noci byl povolán kněz z Velkého Meziříčí do Martinic k nemocnému. Vydal se neprodleně na cestu. Byla právě půlnoc, když přijeli ke zlatému křížku. Koně se náhle zastavili, a třebaže je kočí pobízel, nehýbali se z místa. Kněz slezl z vozu a s nejsvětější svátostí kráčel po schůdkách ke kříži. Vozka kněze pozoroval, ale mimo kněze nic neviděl. Slyšel pouze jeho slova: "Mám pilno, počkej, až se vrátím." Vsedl do vozu, koně se hnuli, a spěchali k nemocnému. Na zpáteční cestě zůstali koně před křížkem opět stát. Kněz prodlel nějakou chvíli u kříže a pak beze slova nastoupil do vozu.

Od té chvíle nikomu nesdělil, co se u kříže událo, jen stále chodil smutný, do sebe zahleděný a málo mluvil. Do roka se odebral na věčnost. Od té doby však nikdo u křížku zjevení nespatřil.



Z knihy: POVĚSTI Z VYSOČINY (Miroslav Hedbávný, 2001)