ZLOMEK Z HISTORIE BATELOVSKÝCH ŽIDŮ

Židé však mají i jiné starosti, obchodují, půjčují peníze, staví domy a synagogy, žijí svým životem. Přichází rok 1426. Moravský markrabě Albrecht vyhání Židy z Jihlavy. Veškerý jejich majetek zůstává za hradbami města. Není se kam odvolat. Je třeba se někde usadit a začít znovu. Nabízí se Puklice, Brtnice, Třešť, Batelov a jistě i další vesnice, které leží kolem města. A zase se staví, obchoduje, žije. A ničí se, loupí a umírá. Konečně je mír. Končí třicetiletá válka.



Kdo vstoupí v nedovolený poměr (konkubinát) z židem nebo židovkou, bude vymrskán metlami a navždy vyhnán za hranice. Tak zní paragraf 20. Část instrukcí pro hrdelní soudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které roku 1709 vydává císař Josef I. Jsou tam však ještě mnohem krutější, trestá se mečem, ohněm, vytržením jazyka, čtvrcením za živa, konfiskací majetku...

O pár let později, roku 1726, vydává Karel VI. tzv. familiantský zákon. Aby se omezil počet Židů, může se ženit pouze nejstarší syn z každé rodiny. Ostatní zůstanou buď svobodní a nebo odejdou ze země. Další nařízení nutí Židy k isolaci od křesťanského obyvatelstva a to soustřeďováním do uzavřených čtvrtí. Dochovaly se plánky z Batelova, z Brtnice a z Třeště. Dochovala se ghetta v Polné a Třebíči. Dochovala se synagoga s náměstím a židovskými domy v Batelově.
Ale vraťme se ještě kousek do historie. Vlády se ujímá císař Josef II. Vydává toleranční patent a Židé si konečně oddychnou. Dne 12. října 1781 je zrušena povinnost nosit žluté označení. V roce 1787 mění svá hebrejská jména na německá příjmení včetně osobních jmen. Úředním jazykem celé monarchie je němčina. Na zrušení familiantského zákona si však bude třeba ještě pár let počkat. To bude až v roce 1848. Do té doby bude i batelovská vrchnost řešit řadu zapeklitých případů. Podívejme se proto do zaprášených desek batelovského velkostatku a vstupme rovnou do roku 1798.


V tomto roce se opět vrátil Žid Izák Popper, ač byl vypovězen a dožadoval se toho, aby zde alespoň jeho žena mohla zůstat až do porodu. Z dohadování se stal případ a vlekl se do roku 1811. Následuje zpráva ze 7. února 1816, kdy žena brtnického familianta Jakuba Meďanského od něj odešla a žije nyní v Batelově u Žida Wolfa Bauera. V říjnu 1817 se rozvádí zdejší Žid Seligman Bodašera.
Spis ze dne 21. května 1829 je obsáhlejší. Nejprve řeší nezákonný poměr mezi Židem Šimonem Fleissigem a Barborou Popperovou, s níž má údajně tři děti. Vyšetřování však neprokázalo jeho otcovství a oba zůstali nepotrestáni. Situace se však dramatisuje, když Barbora už má čtvrté dítě. Přiznává, že to první má s příbuzným, jehož jméno si nepamatuje, a další tři neví s kým. Žije s otcem již více jak dvacet let na hospodě a sem prý přicházejí různí lidé... Je jí 24 let, u Šimona Fleissiga je hospodyní, děti však nejsou jeho, k poměru ji nutili jiní Židé.


Protokol z 12. září 1830 se opět týká dětí. Tentokrát u svobodného Žida Hermana Neuwirtha žijí tři, o nichž se tvrdí, že jsou jeho svobodné sestry a otec prý je neznámý. Ukazuje se, že je to pomluva, děti jsou jeho vlastní a má je s Rosálií Pařízkovou, která u něj žije. A hned další záznam nám říká, že v domě čp. 52 žije u Wolfa Bauera mladá židovka Sára se třemi nemanželskými dětmi. A kousek odtud, v domě čp. 57 je Alžběta Ančerlová se čtyřmi dětmi. A tak, vzato dohromady, obě židovky - Sára i Alžběta - žijí nezřízeným životem. Jedna prý s Josefem Böhmem a druhá s Josefem Winierem. Ne, nemá to nikdo lehké, ale děti si na náměstíčku před synagogou pěkně hrají a my půjdeme zase o dům dále...


Tady se jedná o částku 24 zlatých a 5 krejcarů. Nikdo nechce zaplatit úřední výlohy za odchod Rosálie Pařízkové za matkou do Koloděj nad Lužnicí. Neuwirth, u kterého sloužila, je válečný invalida a peněz prý nemá. A tak nakonec slíbila zaplatit zdejší židovská obec. A ještě něco vypovídá Rosálie před odchodem. Když přišla do služby, měl u sebe Neuwirth tři děti - Nathana, Amálii a Marii a protože neumí hebrejsky, tak neví, jestli Neuwirthovi říkají tatínku, většinou slyší jen "vatterle". A žádné důvěrnosti s Neuwirthem nikdy neměla! A pak snad klidně odešla...


23. září 1830 - den jako každý jiný. Tenhle snad trochu smutnější. Opět vypovídá Sára Bauerová. Narozená v Batelově, stáří 40 roků, svobodná, má tři děti - Šimona, Mojžíše a Lazara. Kluci jako buci. Všichni společně bydlí v čp. 57 u Františky Ančerlové. Na živobytí si vydělává Sára pletením a šitím. Nežije v žádném tajném nezákonném svazku. Má tři děti za svobodna a otcem je zdejší svobodný Žid Josef Böhm, bratr familianta, jemuž se oddala z lásky. Mají se rádi! Není to málo. Jen ty zákony kolem dokola jsou podivné.


A v domě čp. 57 ještě zůstaneme. Je totiž plný dětí. Plný radosti a plný smutku. Alžběta je dcerou Josefa Ančerla a je jí 50 let. Je taky svobodná a má dokonce čtyři děti - Jakuba, Rosálii, Rosamundu a Juditu. Rodiče už nemá. Živí se také ručními pracemi a učením dětí. Učí je šít a plést. Byla zasnoubena se Židem Josefem Neuwirthem, ale jemu se nikdy nepodařilo získat místo familianta. Je tomu už čtrnáct let, co žijí odloučeně. Ona má u sebe děti, řádně se o ně stará a žije mravně.


29. září 1830 je o všech zdejších událostech spraven i rabín Mojžíš Friedenthal, který sem do Batelova dojíždí jednou až dvakrát ročně. Je z Třeště a o těchto poměrech nic neví. Při příští návštěvě je prozkoumá...

Let přibývá a případů také. Je 17. července 1842 a dceři zdejšího familianta Arona Nagela, Barboře, se narodil syn. Ona je svobodná a otce uvedla Seligmana Müllera, syna zdejšího familianta Šimona Müllera. Ten otcovství popírá a tak hrozí Barboře trest dvou dnů vězení. Nakonec se obě strany přiznávají. Alespoň k tomuto poměru. Ona pak dál bude šít, tkát a plést a on zasklívat. Je jim oběma 30 let.


Než přijde rok 1848 bude ještě obviněn Leopold Kirchheimer z tajného svazku, Barboře Popperové se narodí sedmé dítě, Dorotě Ohrensteinové čtvrté a Barboře Naglové první. Ani jeden otec nebude znám, ale v Batelově se tou dobou bude ucházet o místo familianta David Müller, Adam Nagel a David Böhm.

A pak přijde skutečně rok 1848 a Židé získají občanskou rovnoprávnost. Teprve tehdy bude zrušen familiantský zákon a všechna další omezení a jaro bude přinášet lásku i do židovských příbytků. A děti před batelovskou synagogou budou mít nejen matku, která bude šít a plést, ale i otce, který bude obchodovat a nebo chodit po poli a orat. Marie Terezie zde povolila 25 židovských rodin. V roce 1831 zde v Batelově žilo 190 Židů ve 14 domech. V roce 1921 klesl tento počet na 36 Židů. Za protektorátu nacisté všechny Židy odvlekli do koncentračních táborů. Vrátil se pouze jediný Žid. Před synagogou si už dávno nehrají židovské děti. Ze synagogy je slyšet moštovací zařízení...



Ladislav VILÍMEK, Rounek 25