Historie a vývoj jihlavských městských lesů

Tradice městských lesů je tak stará jako města samého. Lesy umožnily středověký rozvoj hornictví, později zásobily palivem kvetoucí průmysl soukenický a v přítomné době daly vzniknout i renomovanému dřevoprůmyslu ve městě.

Třinácté století

Asi mezi roky 1238 a 1240 bylo u Jihlavy objeveno stříbro. Tato událost radikálně změnila tuto doposud zapadlou, řídce osídlenou periferii. Rychle roste královské horní město. Poprvé ve střední Evropě se zde kodifikuje horní právo. V tomto horním právu (asi z roku 1249) je zapsáno, že báňští podnikatelé byli oprávněni brát si volně z okolních lesů potřebné dříví a vrchnost, na jejichž pozemcích se dolovalo, obdržela za to 32 díl výtěžku z dolů. Toto opatření vedlo k dočasnému zpustošení lesů v okolí dolů a ke starostem s obstaráváním dalšího dříví. Dřevorubci, kácící stromy pro doly, les vůbec nešetřili, neexistoval totiž žádný orgán, který by se touto činností nebo obnovou lesa zabýval. Ustanoveni byly sice "lovčí a hajní", ti se ale více zabývali lovem a neoprávněnou těžbou. V jihlavském městském právu (asi 1249), jsou zaznamenány vysoké peněžní tresty, které měl hajný uložit, jestliže někoho přistihl neoprávněně porážet strom.

V tomto století je založena většina dnešních vesnic. Osídlenci si při opatřování větších ploch pro svá pole a osady práci ulehčovali: les spálili a popelem pohnojili nově získanou ornou půdu. Někdy les likvidoval pasoucí se dobytek, až zbyly jen pastviny s ojedinělými starými stromy a spaseným podrostem. Vyklučování nebylo rovnoměrné, mnohde zůstaly mezi poli a loukami drobnější lesíky. Odlesnění probíhalo také na místech těžby stříbra v lesních komplexech. Horníci, usazení v odlehlejších místech, potřebovali pro svou činnost dřevo, ale také drobná políčka. Jejich dobytek spásal okolní paseky, některé se proměňovaly v louky. Tak se neustále zvětšoval rozsah odlesnění.

Čtrnácté století

Hustota osad po skončení kolonizace ve 14. století byla větší než dnes. Ve 14. století bylo na Jihlavsku dosaženo historicky nejmenší výměry lesa. V pamětní knize lesního úřadu města Jihlavy z 19. století se například uvádí, že "jihlavský lesní majetek byl dříve z velké části zemědělskou půdou, která pravděpodobně v 15. století byla opuštěna a ponechána k zalesnění. Proto většina porostů revíru Otín, Sokolíčko, Dlouhá Brtnice, Bílý Kámen, Bradlo a Milíř je na bývalých zemědělských pozemcích. Jenom revír Popice, Zborná, dále části Kamenného vrchu u Bílého Kamene, Přední les u Kostelce a Bukový les u Dl. Brtnice byly odedávna zalesněny". Z celkové plochy 2356 ha městských lesů v roce 1828 zaujímala v minulosti zemědělsky využívaná půda 1060 ha, to znamená celých 45%.

V tomto období se začíná rozvíjet příběh jihlavské pozemkové držby. Horní město začalo ukládat své bohaté peněžní prostředky do půdy. Zkupované vsi, ve kterých byla vybírána městská sbírka, byly v roce 1323 osvobozeny od zemské berně. Právním podkladem pro další rozvoj pozemkové držby města se stalo privilegium markrabího Jana z roku 1351, jímž bylo povoleno jihlavské obci kupovat statky a držet je městským právem. Množství obcí je v držení jihlavských patricijských rodů. Na počátku 15. století vlastní město 13 obcí.

Ve 14. a většinou i v 15. století představovala užitek z lesů lesní činže, vybíraná lesními a hajnými od poddaných nebo jiných kupců za dříví prodané na stojato.

Patnácté století

Zaniká množství osad a nepokračuje se již v odlesňování krajiny. K tomuto trendu přispěl také průběh a důsledky husitských válek. Z osad ve vlastnictví Jihlavy zanikly 4 - Loučky, Regenholz, Pfaffendorf a Bradlo. Jedna třetina zaniklých osad zarostla lesem. Plochy lesů, které byly ve středověku odlesněny a využívány jako pole a pastviny a které postupně zarůstaly přirozeným náletem, měly v už 18. století dominantní zastoupení smrku a buk většinou zcela chyběl

Šestnácté století

V průběhu tohoto století získává město od zadlužených pánů, vladyků a měšťanů rozsáhlý pozemkový majetek a historicky dosahuje největšího rozmachu. Město vlastní na obou stranách zemské hranice 50 vesnic a 2 městečka (28 000 ha).

Dochází také k obnově stříbrných dolů. Těžba již ale nedosahuje rozsahu z 13. století. Tehdejší starost o zabezpečení báňských podniků byla podnětem k intezivnější péči o lesy a k vlastnímu lesnímu podnikání: jihlavská městská rada měla vykazovat dříví potřebné k dolování, čímž došlo k první lesní evidenci. Dva doly u Jihlavy v roce 1586 spotřebovaly ročně 3000 m3 dřeva. Podle těchto dokladů byla spotřeba dříví i vzhledem k nižšímu rozsahu těžeb únosná. Odběr dříví pro dolování byl celkem přísně řízen městskou radou a bylo vydáváno podnikatelům liknavě. Z analýzy druhového složení lesů v okolí hornických děl lze říci, že těžba v jejich okolí nebyla velkoplošná a umožňovala obnovu porostů buku a jedle (Málek, 1962). Rozvoj těžby stříbra je utnut třicetiletou válkou.

Sedmnácté století

V roce 1690 byly podrobně popsány hranice jihlavských městských lesů. Hranice se stabilizovaly tzv. "hraničními stromy" a "hraničními kameny". Např. mezi dominikánským statkem Rantířov a městskými lesy bylo vyznačeno u rybníka Bradlo 7 smrků a 2 břízy, v lese mezi Pavlovem a Dlouhou Brtnicí 2 buky a 6 jedlí.

O spotřeba dříví ve středověku: Pivovary (první zmínka z Jihlavy je z roku 1362) spotřebovávaly v 17. století od 1000 do 2500 m3 dřeva ročně. V Jihlavě bylo v 16. století 8 pivovarů. Hamr spotřeboval ročně 2500 m3, cihelna 400 m3, vápenka 400 m3, valcha 400 m3 a palírna 400 m3. V roce 1621 činila spotřeba palivového dříví města Jihlavy 4500 m3. Spotřebu zvyšovaly časté požáry. Např. v Jihlavě hořelo v letech 1513, 1522, 1523, 1538, 1548, 1551 (Málek, 1962).

Osmnácté století

18. století je již charakteristické intenzivním a cílevědomým hospodařením, ale také špatným stavem lesa. V roce 1725 byly celé městské lesy spravovány nadlesním a 3 revírními lesníky, roku 1782 dochází k rozdělění na 5 revírů.

První celkové vyobrazení "lesů města Jihlavy na Moravě a v Čechách" je z roku 1754[2]. Podle tohoto mapování byla rozloha lesního majetku podobná dnešnímu stavu - chyběly lesy u Sokolíčka (v roce 1800 byly již součástí městských lesů) a polesí Nepomuky (koupeno v roce 1929). Majetek se později rozšiřoval spíše drobnějšími nákupy.

Devatenácté století

V prvních desetiletích 19. století se již plně a samostatně konstituuje orgán správy městských lesů - "lesní úřad".

V roce 1800 došlo k prvnímu přibližnému ocenění výnosu lesů, kdy taxaci provedl městský nadlesní Johann z Riesenfeldu za pomoci revírních myslivců. Odtud se datuje moderní éra jihlavského lesnictví. Právě v tomto období (19. století) došlo k větší části přeměny původní druhové skladby lesů na převážně smrkové plantáže.

Lesy byly členěny do 6 revírů: Otín, Cerekvička (Sokolíčko), Loučky (Popice), Kostelec, Bílý kámen a Bukovno (Zborná). Plocha městských lesů činila 2401 ha.

Z roku 1814 pochází podrobná porostní mapa - pro Waldhöfler Revier (Bukovno). Bohužel pro ostatní revíry se mapy nedochovaly.

V roce 1815 získalo město od Štockého panství lesní části Vogelberg (Ptačí vrch), Schnitzelberg, část přední Kopulei (dnes lesnický úsek Zborná).

V roce 1826 byl založen městský park Heulos, byl v přímé správě lesního úřadu. Devatenácté století je charakteristické častou koupí a prodejem drobných lesních úseků. Do rámce městských lesů náležely lesík U dlouhé stěny nad Starou plovárnou, lesní porost u vodárenských rybníků za Pístovem, tzv. Vrbové vršky (Weidengebirg) na obou stranách brněnské silnice u Helenína, zalesněné v roce 1796 a v letech 1884-1892 prodané helenínskému továrníkovi Lövovi.

Rozsáhlou reorganizací prošly městské lesy v roce 1846, kdy byla provedena nová systematizace, mapování a členění lesů, které se stalo základem všech novějších prací. Dodnes kompletně dochované práce provedl Ferdinand Hübner. Většími revíry řízenými revírními lesními se staly Popice, Otín, Bílý kámen a Bukovno, menšími revíry řízenými podlesními byly Dlouhá Brtnice, Sokolíčko, Bradlo, Milíř (lesy mezi Rájem a Rančířovem po obou stranách údolí) a Rounek.

Po rozsáhlých společenských změnách v letech 1848-1850 ztratilo město Jihlava prakticky kromě lesů veškerý pozemkový majetek. Lesy se tím stávají jedním z hlavních zdrojů přijmů města.

Dvacáté století

První světová válka přinesla zvýšené požadavky jak na technické dřevo tak palivo, což pokračovalo i v bouřlivých prvních poválečných letech. Přesto čsl. stát začal vyvíjet snahu o regulaci těžby a ochranu lesního bohatství. V roce 1924 se vedení lesního úřadu dostává do českých rukou a s nástupem lesního rady Stanislava Ambrože nastává v historii jihl. lesů asi její nejplodnější období. Stanislav Ambrož je ve svém úřadu i v období nacistické okupace a odchází až v roce 1953.

Po vzniku samostatného čs. státu se nezdařila snaha získat v rámci pozemkové reformy zpět některé lesy, a tak se městské lesy rozšířily až v roce 1929 koupí revíru Nepomuky o rozloze 530 ha (celkem měly jihl. lesy 3044 ha) od brtnického knížete Collalta.

V roce 1931 byla v části popického revíru zřízena přírodní rezervace na ochranu vzácné bukové mikrofauny.

Kontinuální vývoj vztahu města Jihlavy ke svému lesnímu majetku byl narušen až v roce 1950 vynuceným přizpůsobením se organizaci státních lesů - z lesního úřadu vzniká "lesní závod krajského města Jihlavy". V souladu s tehdejším vývojem byly městské lesy nuceny dne 30.6. 1953 předat majetek státu. Lesy byly až do počátku devadesátých let spravovány lesními závody Telč a Jihlava, a to v duchu tehdejší ekonomiky - nešetrné hospodaření s velkoplošnými holosečemi a výsadbou smrku.