Jihlavské podzemí - katakomby

Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000m² a délka přibižně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR hned po Znojmu. Chodby jsou raženy ve skále pod celým městem a místy i v několika podlažích pod sebou. Jednolivé chodby jsou raženy v hloubce od 2 - 14 metrů. Praktická stavba začala ve 14. století, kdy měšťané začali ve velkém rozšiřovat svoje sklepy. Ražbu prováděli místní zkušení havíři. Hlubší prostory se hloubily v pozdějších dobách (16. - 17. století). Za druhé světové války sloužila část chodeb jako letecký kryt. Dnes je většina tunelů odborně zpevněna a veřejnosti je přístupno cca 10km podzemních chodeb.
Známá je tzv. svítící chodba, krátký úsek katakomb, jehož stěny ve tmě svítí slabě nazelenalým světlem. Příčiny tohoto jevu dlouho nebyly uspokojivě objasněny, nyní je však zřejmé, že se jedná o fosforeskující chemický nátěr. V současnosti je svítící chodba populární turistická atrakce, někteří lidé však věří, že se v jejím okolí odehrávají paranormální jevy.

Jihlavské podzemí je významnou historickou stavební památkou města. Co do rozsahu podzemního labyrintu přímo pod městskou zástavbou je po Znojmu druhým největším na území naší republiky. Jeho celková délka činí 25 km a zaujímá plochu 50 000 m². Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích pod sebou. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra MPR. Sklepní prostory, nacházející se 2 - 4 m pod povrchem tvoří první podzemní podlaží, z něhož lze sestoupit do podlaží druhého, do hloubky 4 - 6 m. Pod některými objekty je v hloubce 8 - 14 m raženo i podlaží třetí. První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí patro v 16. století, v 17. století došlo ke zpevnění některých chodeb cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny krátkými spojovacími chodbami.

Podzemní chodby jsou široké 0,8 - 2,5 m a vysoké 1,2 - 3,5 m. Středem podlahy byl v minulosti veden odtokový žlábek, který odváděl veškerou podzemní i prosakující povrchovou vodu, gravitačně mimo podzemní chodby, nebo se voda kumulovala v jímkách hloubených v podlažích níže položených podzemních chodeb. Podzemní prostory byly odvětrávány ventilačními šachtami vedoucími z podzemí na povrch. Na mnoha místech lze podzemními chodbami dojít k podzemním studnám. Kromě hlavních průchozích chodeb byly v podzemí štoly široké 0,6 - 0,7 m a vysoké 1,0 - 1,7 m, které tvořily středověkou městskou kanalizaci. Na mnoha místech plní kanalizační stoky funkci dodnes - jsou samozřejmě zpevněny a napojeny na kanalizaci novou.

O tom, proč vlastně jihlavské podzemí vzniklo, kolovaly různé domněnky. Dlouho se historikové domnívali, že podzemní chodby jsou zbytky starých dolů na stříbro. Jiní tvrdili, že podzemní chodby byly raženy pro vojenské účely. Současní historikové se domnívají, že podzemní chodby vděčí za svůj vznik hospodářským důvodům. Jihlava ležela na důležité křižovatce středověkých obchodních cest a tak v době, kdy význam těžby stříbra poklesl, začal se ve městě prudce rozvíjet obchod a řemesla. Kupci a řemeslníci si pro uskladnění svého zboží a výrobků rozšiřovali stávající sklepy, na jejichž prohlubování pracovali zkušení jihlavští horníci. Počátkem 18. století přestalo být podzemí využíváno v dřívějším rozsahu a koncem 18. stol. byla dokonce část skladovacích chodeb přeměněna na štoly kanalizační. V 19. století, při budování vodovodu, plynofikaci a výstavbě nových domů bylo mnoho chodeb zasypáno sutinami. Často tím byl porušen starý odvodňovací systém, chodby se plnily vodou a musel být pracně hledán původní odtok, aby nedocházelo k podmáčení základů. Narušila se také ucelenost labyrintu, neboť mnozí majitelé domů oddělovali postupně průchozí chodby zdmi. Za německé okupace byla část chodeb upravena jako protiletecké kryty. Po válce nebyl zpočátku o podzemí zájem, až v roce 1957 byl asi 1 kilometr chodeb zpřístupněn veřejnosti. V 60-tých letech byly téměř všechny chodby zpevňovány betonovou krustou, podzemí bylo vyčištěno a obnovil se středověký odvodňovací systém. Sanací se profil některých chodeb snížil, pouze zpřístupněný úsek byl ponechán v původním stavu. V roce 1969 bylo podzemí pro veřejnost uzavřeno a prohlídky v něm byly obnoveny až v roce 1991. Při úpravách povrchu náměstí a ulic byla v minulosti zaslepena většina ventilačních šachet, což způsobuje zvýšenou vlhkost vzduchu v podzemí. Teplota se v něm pohybuje mezi 8 a 12° C.

V roce 1978 byla amatérskými speleology objevena tzv. "svítící chodba". Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po předchozím nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 metrů pod povrchem země, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a má klenutý profil. Dlouho nikdo nevěděl, proč chodba fluoreskuje a příčiny se pohybovaly v oblasti domněnek. Podle jedné z nich za to mohl fosfor uvolněný z kostí nad chodbou pohřbených mnichů, podle jiné šlo o neznámou organickou látku. Občanské sdružení Jihlavský netopýr požádalo o pomoc odborníky z katedry mineralogie přírodovědecké fakulty UK Praha. Po rozboru odebraných vzorků bylo zjištěno, že se jedná o uměle vyrobenou luminiscenční látku s dlouhou dobou dosvitu. Látka obsahuje sirníky zinku a barya a byla použita ve směsi s maltou jako nátěr na stěny. Jakému účelu nátěr sloužil a kdo je jeho autorem dnes nikdo s jistotou neví. Lze se domnívat, že sloužil jako nouzové orientační osvětlení v protiletadlovém krytu nebo že zde byly prováděny zkoušky jeho svítivosti.