CzechTek 2005 jako inspirace umění protestu

Jde často o výtvory komentující dění se sarkastickým, ba cynickým humorem, jehož terčem jsou především postavy Jiřího Paroubka a Františka Bublana. Normalizační analogie se nabízejí, takže lze například narazit na fotografii z jakési schůze někdejší Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, oněch agilních policejních brigádníků, na níž je za řečnickým pultem a v uniformě příslušníka VB zachycen ministr Bublan a za stolem zeširoka se usmívající Jiří Paroubek, od jehož úst se vznáší komiksová bublina se slovy: "Tady se prostě tancovat nebude." Případnějším terčem je jistě Paroubkův populismus, k čemuž míří jeho portrét doprovázený postupně se pod ním vyjevujícím souvětím: "Kdyby mi teď náhodou začaly klesat preference, dalo by se říct, že jsem v podstatě TECHNAŘ," načež se spustí razantní dunění elektronických rytmů, Paroubkovi v obličeji postupně naskakují piercingové ozdoby a polovina jeho hlavy je oholena do slušivého nekonformního sestřihu.

Značně oblíbená je také postava ústředního zloducha z Hvězdných válek George Lucase, Dartha Vadera, s jeho přízračnou černou helmou a maskou, který se překvapivě objevuje v zástupech na CzechTeku zasahujících obrněnců, nebo na plakátu, původně právě Hvězdných válek, s názvem CzechTek, episode 2005 – New Hope, na němž jihlavské grafické studio Trisign odmítá "lži ministerstva vnitra a brutalitu policie."

Výčet pokusů o uměleckou reflexi nemůže pominout několik blogových literárních děl a ironických mystifikačních novinových zpráv o pořádání zcela legální akce CzechDech nebo DechTek, v rámci níž zasahují policisté proti občanům, kteří se dopustili přílišného ticha, ani rozsahem a formální důsledností impozantní, leč myšlenkově poněkud plytká povídka Paroubkovy Plastikové Pendreky autora s pseudonymem D-Fens parodující okolnosti zásahu pouze slovy začínajícími na písmeno P: "Předvídaví předchůdci pořídili plastikové pendreky perfektních proporcí. Příslušníci pravidelně procvičují potírání protestů, prohlubují připravenost přetáhnout parchanty pendreky po prdeli."

Vrcholem tvorby tohoto druhu je komiks fotografických koláží autora pracujícího pod přezdívkou Krutek, v němž Paroubek jede sbírat zkušenosti s bojem proti hlučným feťákům do Číny, kde mu konečně prozradí velké tajemství. Číňané jsou tak tiší, protože čínské vládě pomáhají Vesmírní lidé a zejména bratr Aštara Šerana, Darth Vader.

"Ten to tu zklidnil," říká vrcholný čínský představitel. Český premiér neváhá a ihned volá Darthovi na Hvězdu smrti. A právě včas, neboť se Bublanovi na nově zakoupenou louku právě nastěhovali pankáči a zfetovaní vagabundi a dělají tam hluk. Do akce tedy nastupují spojené síly Vesmírných lidí a flotily Dartha Vadera, armáda klonů nápadně se podobající českým policistům, a se slovy: "Přinášíme mír vašim duším a klid vašim uším. Máme vás rádi a milujeme vás, veškerý odpor je marný," čistí louku ministra vnitra od neblahých sociálních živlů. V závěru je komiks opatřen ještě vizionářským orwelovským epitafem: "Tanec není svoboda! Elektronická hudba způsobuje rakovinu! Věřte vládě! Válka je mír! Velký bratr tě sleduje!"

Komani, socani, přejetí vlakem ptáci

Zatímco se některé výtvarné projevy vyznačují inteligentním jízlivým humorem a hravou nadsázkou, hudební výkony vyprovokované událostmi kolem CzechTeku většinou nadhled postrádají. Je pro ně naopak typická značná míra patetické jednostrannosti a svatě spravedlivého rozhořčení neseného na vlně těch nejomšelejších jazykových, myšlenkových, ba dokonce ideologických klišé. Ostatně se některá z těchto děl setkávají s nevěřícnými reakcemi i mezi příznivci CzechTeku.

Na mnohých výkonech je patrné, s jakou naivitou se jejich původci nechávají zneužít představiteli české pravice, snažících se demagogicky těžit ze sympatií veřejnosti s nespravedlivě zbitými technaři, jako by to nebyla právě pravicová opozice, kdo u příležitosti minulých ročníků CzechTeku vyzýval vládu k razantnějším policejním zásahům. Nicméně někteří policejními bagančaty pošlapaní příznivci techna si podle všeho opravdu myslí, že se zítra pod vládou ODS bude tančit všude.

Není možné se na ně samozřejmě zlobit. Většina z nich si "úspěchy" české pravice v devadesátých letech a její tažení proti nekonformnímu umění i občanské společnosti nepamatuje. Ačkoli se snaží budit dojem, že jejich paměť sahá až k časům normalizace. Jsou to však jen fráze jakoby odposlouchané z nejpokleslejších debat politických lídrů. A tak je možné slyšet dravé rapování Roxora v písni Plnou parou back, v němž všechny "komany a socany", zkrátka soudruhy posílá do horoucích pekel s tím, že se mají dávno stydět za perzekuce a pendrekiády a že se v parlamentu jen opíjí a spí, a přeje jim, aby museli v pekle poslouchat "od rána do rána pekelné techno". Na závěr, nejspíš aby prokázal dostatečnou míru rebélie, připojí drobnou úvahu daňového poplatníka, kolikpak asi celý ten zásah policie stál. To vše samozřejmě v CzechTek atmosféře. Drsný a peprný provokativní slovník k rapu odjakživa patřil. Antikomunistický "pravicový" rap je však pro mě novinkou a nejspíš českým specifikem.

Zatímco v případě Roxora zaujme svou minimalistickou syrovostí alespoň hudba, u dalších spontánních tvůrců již nelze říci ani to. Je vůbec zvláštní, jak široké spektrum hudebních stylů se bere za věc tekna. Mladá písničkářka (dopátrat se jejího jména je na internetu nemožné) za doprovodu kytary pěje procítěně apelativní píseň Náš stát o mladých lidech, kteří chtěli jen tančit a hrát a užít si svobody a na něž zlý vládce poslal pány do nepohody, kteří nenaslouchali svému rozumu a nepolitovali svého činu, a že to všechno už tady jednou bylo.

Zpěvák bigbítové skupiny Skřehule se zase vyznává ze své touhy mít soundsystém, dodávku plnou drog, ale jen těch pozitivních, co po nich nejsou špatné sny, a vyrazit na CzechTek. Po lyrické anglicky zpívané mezihře, v níž neví, kam jede ("I don’t know where I´m going"), následuje razantní punkový závěr á la Sex pistols, v němž krásné holky tančí, protože jim to dělá dobře, Paroubek je poslán do… a je vznesena otázka-refrén se vskutku brilantním absolutním rýmem: "Kam ty auta jedou, co ty bedny vezou. Kam ty auta jedou, co na CzechTek jedou?"

A jak se říká, to nejlepší nakonec. K onomu panoptiku chaosu a naivity, kvůli nimž účastníkům letošního CzechTeku hrozí, že se stanou kořistí v rukou politických manipulátorů dolujících z jejich šrámů politické body, se nejspíš v návalu emocí připojil sám Jaromír Nohavica. S písní Už zase bijou děti, prodchnutou protřelým nohavicovským sentimentem, se stal vzorem všech plytkých snah o výklad celého incidentu. Na internetu za to sklidil vcelku obdiv. Nezapomněl přitom použít nejomšelejších poetických klišé ze svého repertoáru. A tak můžeme slyšet, že za obrněnci vzadu zas klopýtá nesvoboda, že stejně jako v Listopadu zase z nebe padá voda (že na Národní třídě v devětaosmdesátém vodní děla nebyla, géniovi angažovanosti samozřejmě nevadí), že má jen holé ruce a tluče na bubínek, s nímž v rytmu tepe srdce bolavé od vzpomínek, a že se mu zase vrací zarostlé lesní stezky, prázdné esmesky a přejetí vlakem ptáci. Nakonec přihodí ještě svou lásku, která netuší, že hrana zvoní především jí samé a dílo je dokonáno.

Ještěže se obratem našel někdo, kdo tento výplod přepracoval do výraznější podoby, Nohavicu nasamploval a nechal z jeho nevalného textu jen útržky, které doplnil o cosi na způsob rytmického broukání dítěte a mohutným rytmem perkusí.

Pánbůh ochraňuj CzechTekaře od podobných projevů solidarity a náklonnosti. Už se jim dostalo podivného zastání od Mirka Topolánka, jindy vyhlašujícího noc dlouhých nožů, a Václava Klause, jindy děkujícího národoveckým extrémistům. O reklamních kampaních pivovaru Bernard a šéfa ostravského Rádia Helax, kteří se na celé aféře také snaží přiživit, ani nemluvě. Mohl by totiž vzniknout dojem, že místo proklamované touhy po svobodě vede CzechTekaře snaha zkonzumovat kromě oblíbeného zboží také prostory soukromých luk a polí a klid netechnoidního občanstva. Konspirační metody utajování místa konání by se pak mohly začít jevit jako pouhá marketingová strategie navozující naivním teknařům tržně nedostatkovou chuť zakázaného ovoce ve světě, v němž je, pokud se příliš nepřemýšlí, vše dovoleno. Alternativa ke zdejšímu politickému i kulturnímu provozu je žádoucí. Skrze mumlání primitivních ideologických schémat či jiné projevy nedůstojné naivity k ní však cesta určitě nevede.

Aktuální články z Jihlavy