Jihlavští prozkoumali vrak křižníku

"Kromě vojáků se tam nikdo před námi nepotápěl. Rekreační či soukromí potápěči se do těchto míst před námi vůbec nedostali," říká Richard Gardlo, instruktor, trenér a vedoucí jihlavského klubu potápěčů Autogar - Diving SSI.

Částečně to bylo prý i z důvodu, že vrak se nachází přesně na hranicích Černé Hory a Chorvatska. Před převratem na Balkáně byl zase na tomto území nařízen zákaz potápění. "Pořád tam hrozí výbuch munice, i když ta loď je již téměř vybraná," připomíná.

Po rozdělení Jugoslávie se situace částečně uklidnila, ale začaly tahanice o to, komu vrak patří a na jakém území leží. "Po deseti letech se obě strany dohodly, že se vrak lodi nachází na chorvatské straně. Pak jsme mohli začít vyjednávat o možnosti se k vraku vypravit," vysvětluje.

Povolení putovalo přes devět chorvatských ministerstev Začal rok trvající kolotoč vyřizování nejrůznějších povolení a neúnavného psaní žádostí. K tomu, aby se mohli potápěči vydat na dno k vraku křižníku Kaiser Franz Joseph I., se muselo vyjádřit celkem devět chorvatských ministerstev. "Kromě ministerstva námořnictví, obrany, turistiky se k povolení vyjadřovali i ministerští úředníci z ministerstva lesnictví a letectví," podivuje Richard Gardlo.

Bylo to martýrium. "Některé žádosti se nám vracely, museli jsme je upravovat, přepisovat, další ministerstvo nechtělo udělat krok bez stanoviska druhého... Na všechno se hrozně dlouho čekalo, platili jsme celou řadu finančních poplatků. Na Balkánu je pořád obrovská byrokracie. Hodně nám s tím vším pomohli naši chorvatští přátelé. Pro ně jako místní to bylo jednodušší i vzhledem ke znalosti jazyka," poznamenal.

Jedná se o první výpravu, které se nakonec podařilo uspět. Oficiální povolení k ponoru přišlo v říjnu a Chorvati jej vydali na jeden měsíc, od 1. listopadu. "Měli jsme jeden měsíc na přípravu," připomíná. V listopadu se tam tedy celá expedice, která čítala sedmnáct potápěčů, vypravila. Potápělo se dva dny po dvou ponorech.

Ve skupině potápěčů byl jeden Černohorec, dva Slovinci, dva Chorvati a dvanáct Čechů. Z toho jich osm bylo z jihlavského klubu Autogar - Diving SSI, dva z pardubického klubu Triton a dva hosté, kteří měli nad potápěči dozor a jejich působení v chorvatských vodách monitorovali. "Kontrolovali, jestli je všechno v pořádku, zda dodržujeme všechny předpisy a z lodi třeba něco nevynášíme," vysvětluje Richard Gardlo.

Mezi potápěče z Jihlavy, kteří se expedice zúčastnili, patřil Richard Gardlo, Ivan Gardlo, Pavel Kocmánek, Jan Bukvaj, Josef Landsman a také Jan Dolejší, Petr Horký a Vladislav Půlkrábek.

Rakousko - uherský křižník Kaiser Franz Joseph I. má zajímavou historii spojenou s Českem. Na lodi se před první světovou válkou plavilo čtyřicet českých námořníků. "Také děla a výzbroj, které měl křižník ve výzbroji, byla vyrobena v plzeňské zbrojovce. Jejich ráže byla 150 milimetrů a takové se na straně spojenců v té době nepoužívaly," připomíná zajímavou historii křižníku Richard Gardlo.

Loď byla aktivní před a během první světové války. Před válkou křižník sloužil jako staniční hlídková loď v jihočínském moři. Po vypuknutí války ji odveleli do Boky Kotorské, kde měla funkci hlídkové a ubytovací lodi. Bojů se neúčastnila, protože v té době byla již její výzbroj zastaralá.

Po válce ji Francouzi zkonfiskovali jako válečnou kořist a chtěli převést do Francie. Jenomže ji naložili přetížili munící, zastihla je bouře a loď se potopila.

Následovaly spekulace, co se ve skutečnosti stalo. Zda tam loď parkovala a vojáci ji potopili nějakou diverzní akcí, aby francouzům válečnou kořist zničili, a nebo parník plul, byl přetížený a začal se zaplavovat.

Loď se potopila při plavbě, soudí Češi Rozřešení dal až ponor českých potápěčů. "Cílem naší expedice bylo zjistit, proč se loď potopila. Podařilo se nám vypátrat, že obě kotvy jsou zatažené. To znamená, že loď, než se potopila, plula. Z toho usuzujeme, že příčinou, proč loď klesla ke dnu, bylo právě přetížení nákladem," přináší konečné závěry z expedice vedoucí výpravy.

Zajímavé jsou i pozdější osudy potopeného křižníku. "Potápěči z vojenské lodi Brodospas se na této lodi vyřádili hned po konci války. Odřezali a vyzdvihli vše, co mělo nějakou cenu: děla, pancíř, munici, rozřezali i bok lodi. Poté, co vybrali jednu stranu, otočili za pomoci lan a remorkérů křižník na druhou stranu a pokračovali z té druhé. Loď teď leží na druhém boku než původně," popisuje nálezy Richard Gardlo.

Přesto našli potápěči na dně ve čtyřicetimetrové hloubce spoustu lisovaného střelného prachu, náboje, ucpávky do děl a také jeden dělostřelecký granát na palubě. "Díky dírám po Brodospasu jsme se dostali až do lodní strojovny k samotným kotlům a vše jsme zdokumentovali," dodává.

V současné době připravuje Richard Gardlo dokumentární film o lodi Kaiser Franz Joseph I. U vraku točili na dvě kamery a pořídili spoustu fotografických záběrů.

Již v těchto dnech zvažují jihlavští potápěči další výpravy. V Chorvatsku by se chtěli potopit například do šedesátimetrové hloubky k vraku lodi Szent István.

Aktuální články z Jihlavy