Větrné elektrárny. Ano či ne?

Odpůrci větrných elektráren argumentují "nespolehlivostí", protože elektřinu větrníky dodávají, jen když fouká, zhyzděním krajiny, možnými následky "infrazvuku", ale i výrobními náklady, neboť jedna kW elektřiny z větrné elektrárny je dražší než třeba z jaderné.

Zastánci hovoří o větrných elektrárnách jako o úžasných technických výrobcích, o vyrobené čisté energii, o přínosech pro jednotlivé obce.

Bývalý primátor ve službách větrné energie

Nic není černé, nebo bílé, a tak má každý částečně pravdu. "Pro mnoho obcí je to šance, jak přežít," tvrdí bývalý jihlavský primátor Ing. Vratislav Výborný, dnes manažer projektů KV Venti, která u Pavlova na Jihlavsku již postavila čtyři větrníky. Vísky, jejichž rozpočet čítá několik set tisíc, totiž skutečně mohou dostat za "souhlas" s postavením větrníku za humny takovou částku, která se může jejich rozpočtu vyrovnat.

Jak Výborný říká, pro KV Venti pracuje na poloviční úvazek. Ze svého dřívějšího působení zná problematiku samosprávy, a proto pomáhá s jednáním s obcemi. Dle svých slov například volí metody, které jsou v souladu se zákony a pomáhají i obcím, které nemusí vědět, jak přesně postupovat. "Nechceme se dostat do problému, že by za pár let někdo něco zpochybnil," dodává.

Jeho hlavní práce však začíná až při souhlasu obce, kdy nastupuje proces pro stavební povolení, shánění vyjádření, projektů...

Jsou statisíce hodně, či málo?

Hlavním motivem obcí souhlasit s větrnou elektrárnou je ekonomická stránka věci. Za souhlas získávají ročně několik set tisíc korun do svého rozpočtu. Je to hodně, nebo málo?

Kolik peněz taková větrná elektrárna může pro svého majitele vůbec vydělat? Hrubý propočet lze udělat. Postavení dvoumegawatové elektrárny se vším, co je třeba, stojí přibližně 80-100 milionů, dle podmínek.

Nyní si vezměme její účinnost, množství dnů, kdy vítr roztáčí rotor, výkupní cenu za jeden kW a patnáctiletou garanci výkupu a odečtěme splátky s úroky (předpokládáme, že vlastník nevytáhl 90 milionů z kapsy, ale půjčil si u banky, které musí splácet), pojištění, údržba, servis... v konečné fázi nám vyjde zisk přibližně několik málo milionů ročně. Dva, tři, čtyři, pět... Alespoň zpočátku. Splácením úvěru budou klesat i úroky a ten, komu elektrárna bude patřit, bude rok od roku vydělávat víc.

Obce však budou dostávat "pouze" několik set tisíc, možná zvýšené o inflaci, rok co rok, pořád stejně. Možná by mohly chtít víc, třeba za pět, deset let, ale to by musely zakotvit ve smlouvách již teď. Na druhou stranu, pokud by chtěly obce příliš, investor se může pokusit koupit pozemek a bez ohledu na okolní obce zkusit větrník postavit. Nebo jej nabídnout ve vedlejší vesnici, která po čtyřech stech tisících doslova skočí.

Peníze obcím dává majitel elektrárny

K částkám, které obce dostávají, Ing. Výborný pouze uvádí, že jsou záležitostí investora, a ne firmy KV Venti, která pro někoho elektrárnu postaví, provozuje a servisuje. Majitelem větrníku, a tedy investorem je totiž někdo jiný. "Tlačíme na investora, aby obci dal co nejvíc," říká a dodává, že v dané chvíli to odpovídá míře rizika.

"Je to podnikatelská aktivita, sice svým způsobem jištěná, ale stále s podnikatelskými rizikovými faktory." Za dobu patnácti let se toho prý může mnoho odehrát. Třeba přijdou nové převratné technologie a nastane efektivnější výroba elektřiny.

Obavy o osudy větrníků po době jejich životnosti nesdílí. Všechny peníze z "větrné" elektřiny prý putují přes banku, kde se tvoří fond právě pro tyto účely aby byly peníze na odstranění "šlehačů oblohy" z krajiny, až skončí jejich životnost.

Občanská sdružení proti větrníkům

KV Venti však není jedinou firmou provozující větrníky, na Vysočině se jich už objevilo vícero. Obec jednoho odmítne, ale za pár týdnů dostane nabídku od jiné firmy.

Mnozí lidé zvyklí na poklidnou krajinu Vysočiny se nemohou se stometrovými tubusy smířit a bojují proti nim. Například Občanské sdružení (OS) "Krajina pod Javořicí" v současné době rozeslalo vládě, Parlamentu a Senátu otevřený dopis, v němž se na ně obrací "ve věci nekoncepční, živelné a naprosto nekontrolovatelné výstavby větrných elektráren v České republice."

Sdružení v dopise žádá, aby vytvořili pro stavby větrných elektráren pravidla například v oblastech ochrany zdraví obyvatel, ochrany majetku, ochrany přírody nebo zachování krajinného rázu. Otevřený dopis podepsalo dalších 21 občanských sdružení z celé republiky. Znění otevřeného dopisu...

Čistá energie není zdaleka zadarmo

Zatímco se v obcích hlavně hovoří o tom, kolik peněz by větrník vesnici přinesl do pokladny, lidé mohou svůj souhlas s výstavbou větrné elektrárny vidět jako příspěvek k čistější výrobě elektrické energie, a tedy celé přírody.

Že je celá věc mnohem složitější, potvrzuje v článku v časopisu Vesmír Ing. Pavel Šolc pracující v ČEPS a. s. (provozovatel přenosové soustavy). "Protože výroba větrných elektráren není dostupná vždy v době, kdy je po ní poptávka, je k větrným elektrárnám třeba postavit téměř ještě jednou tolik klasických elektráren, které dodávají elektřinu v době, kdy nefouká."

Jinými slovy řečeno: sice ušetříme uhlí v elektrárně, ale neušetří se výkon existujících či nových klasických elektráren. Udržování a výstavbu těch klasických musí někdo zaplatit.

"Znamená to, že čím více větrných elektráren bude instalováno, tím více rezervního výkonu bude třeba dokupovat a tím více vzrostou ceny za systémové služby, jež platí v ceně elektřiny koncoví zákazníci," píše Šolc doslova.

Dalším problémem, který zmiňuje, je pak výstavba nových sítí přenosové soustavy tedy elektrického vedení, která má určitou kapacitu a při postavení větrného parku (několika větrníků vedle sebe), nemusí stávající vedení stačit a bylo by třeba budovat nové, větší, dražší...

Argument o čisté elektřině tedy platí jen tehdy, když nevnímáme celý problém energetiky. Ano, vítr se nespotřebuje, je čistý a zadarmo, ale jelikož je jen někdy, musí se postavit rezervní uhelná elektrárna, která vyřeší výpadky větru. Nespálíme sice tolik uhlí, ale někdo musí zaplatit její postavení a přinejmenším údržbu. A hádejte, kdo to bude?

Cesta šetrnosti

S trochou cynismu by se dalo říci, že na čisté "větrné" energii vydělávají hlavně ti, kteří větrnou elektrárnu vlastní. Stát jim garantoval 15 let vykupovat, co vyrobí. Který podnikatel by si to nepřál? Vydělat ale mohou i majitelé pozemků, na kterých se větrníky staví, a samozřejmě i obec. Zda získá hodně, či málo do své pokladny, to nechť zváží sami zastupitelé.

Chcemeli skutečně dostát zlepšení životního prostředí, měli bychom se ubírat asi jinou cestou. Cestou šetrnosti. Vždyť nejekologičtější energie je ušetřená energie. Dokud však bude poptávka po elektřině stále stoupat, nemůžeme očekávat radikální změny nejen v cenách elektřiny, ale ani v "čistotě" přírody okolo nás.

Aktuální články z Jihlavy